Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Naposledy mezi stranami?

Naposledy vás zdravím u nového článku na tomto blogu. Slíbila jsem si, že budu stručná, a nebudu pociťovat moc nostalgie, ale už teď vím, že se ani jedno nesplní. Už spoustu měsíců jsem měla pocit, že je něco špatně. Chyběla mi motivace i inspirace, častokrát jsem se dostávala do strašných čtecích krizí a všechno tohle mě postupně přestávalo naplňovat. Abych byla upřímná, chvíli jsem měla pocit, že je tahle kapitola mého života pryč. Ale potom jsem si uvědomila, že psaní a knihy pořád miluji, jenom už mě nebaví o tom povídat v takové formě, v jaké jsem to dělala dosud. Chtěla jsem místo knížek ostatních více mluvit o těch svých, byť ještě žádná z nich nevyšla, publikovat krátké úryvky nebo povídky, a vůbec... začít znovu. A tak jsem se jednoho nedělního rána probudila, sedla si k notebooku a zakoupila si doménu a hosting. Jen tak zničehonic jsem udělala věc, o které jsem přemýšlela víc než rok, ale pořád jsem nebyla schopná se k ní odhodlat, protože jsem se bála. Hodiny a hodiny jsem s
Nejnovější příspěvky

Silný příběh jednoho života | Bojovnice za lásku

Ačkoli není Bojovnice za lásku něčím, co bych běžně četla, když mi přišla od Megaknih nabídka ke zrecenzování právě téhle knihy, zaujala mě natolik, že jsem se rozhodla jí dát šanci. Autorka čerpá ze svého vla stního života a předkládá nám tak autentický příběh plný těžkých rozhodnutí, mezilidských vztahů a všeho, co nás může v životě potkat. Od knihy jsem čekala silný nápřah na emoce, doufala jsem, že se od čtení nebudu moct odtrhnout, že mě položí na lopatky... Právě proto jsem si ji taky vybrala, a tohle se bohužel nekonalo. Měla jsem s ní totiž dva zásadní problémy.  Tím prvním z nich bylo to, že mi prostě nesedl styl psaní. Hrozně těžko se mi do knihy začítalo, vůbec jsem se k ní neměla chuť vracet a hodně jsem si všímala, že mi myšlenky ubíhají úplně jiným směrem. Přišlo mi, že se autorka pořád vrací k tomu stejnému a i přes ne nijak velký rozsah je kniha psaná docela zdlouhavě. A zadruhé všechna ta témata, byť důležitá, mi v knize přišla předložena takovým způsobem, že jsem ji

Odpoledne mezi stranami

Po dlouhém měsíci vás tady zdravím s článkem! Povím vám, červen nebyl úplně jednoduchý. Uzavíraly se známky, ve škole se toho nakupilo hodně, i co se týče knih jsem měla pocit, že je toho na mě prostě nějak příliš, takže i můj bookstagram v tomhle ohledu celkem strádal. Ale nelenila jsem a celou dobu, co jsem se neozývala, jsem pečlivě plánovala jednu akci, kterou bych vám teď ráda představila. Jak si možná pamatujete, v dubnu se v Knihovně Jiřího Mahena mělo konat Dopoledne mezi stranami. Kvůli koronavirové situaci se muselo zrušit, ale nyní se na něj konečně můžete těšit znovu, v novém termínu a s ještě lepším programem. OBECNÉ INFORMACE No a jaké datum si tedy máte zakroužkovat v kalendáři? Odpoledne mezi stranami se bude konat ve čtvrtek 20. srpna 2020. Začínáme v 12.30 a končíme v 18.00.  Stejně jako původní akce, i tato srpnová se bude konat v Knihovně Jiřího Mahena v Brně (Kobližná 4, TEEN sekce, najdete ji ve 3. podlaží). Žádné vstupné se neplatí. Pro přihl

Když se v nás skrývají bohové | Poslední smrtelné pouto

Po dočtení Prozřetelnosti ohně jsem věděla, že závěrečný díl musí být prostě pecka. A tak jsem si pro hodnocení nechala ještě nějakou rezervu, abych nezjistila, že už ho nemám kam zvyšovat. Takže jak jste možná pochopili, má očekávání byla fakt vysoká. Naštěstí jsem se v nich nespletla a Poslední smrtelné pouto se stalo jedním z nejlepších posledních dílů, co jsem kdy četla. Annur zachvátila válka a bojují v ní lidé, pradávní csestriim i samotní bohové. Každý má své cíle a ideály, ale které z nich jsou ty správné? Zatímco se všichni tři císařští sourozenci dozvídají stále více temných tajemství, jejich cesty se pomalu blíží zpátky k sobě, když je předtím osud tak nelítostně odtrhl od sebe. Avšak každý z nich má o budoucnosti Annuru a nich samých odlišné představy, což znamená jediné; v zemi zmítané válkou začnou rozehrávat své vlastní bitvy. Kniha, kterou jsem si tak moc přála dočíst a zároveň jsem ji nikdy nechtěla zavřít s tím, že už ji mám přečtenou. Kniha, která mě psych

Když jste každý den někdo jiný | Den co den

Knihu Den co den jsem hrozně dlouho odkládala. Možná kvůli tomu, že mě sama o sobě nijak nelákala a dostala se ke mně vlastně trochu omylem, nebo kvůli tomu, že jsem viděla film a ten jsem ani nedoukoukala. Ať už tak či onak, knihu jsem měla v knihovně rok a půl a už jsem si začínala myslet, že se k ní nikdy nedostanu. Potom jsem ale na svém instagramovém účtu zorganizovala první květnový víkend maraton knižních restů a rozhodla jsem se, že knize přece jen dám šanci. Představte si, že jste každý den někdo jiný. Nemáte vlastní jméno, tělo, rodinu, den za dnem se stáváte jiným člověkem a ten člověk na den jakoby zmizí. Přesně tohle se totiž děje hlavnímu hrdinovi této knihy. Šestnáct let svého života se každé ráno probudí v těle někoho jiného a musí se snažit, aby žil co nejvíce jako on. Nezasahuje do toho, co jeho hostitelé dělají, jak se chovají... Až do chvíle, kdy potká Rhiannon. V tu chvíli se totiž rozhodne, že mu nestačí jen navštěvovat životy jiných, touží žít svůj vlastní

Dávné příběhy o rytířích kulatého stolu | Legendy Camelotu

Vždycky jsem legendy o králi Artušovi měla ráda, a když mě tak autor oslovil, zda bych mu jím napsanou knihu, která je zpracovává, nechtěla zrecenzovat, s nadšením jsem na to kývla. Bohužel jsem od ní očekávala něco jiného, než čeho se mi nakonec dostalo, a tak mě víceméně zklamala. Kniha je rozdělena na tři povídky. První z nich, ta nejobsáhlejší, se zaměřuje na život sira Tristana a jeho ženy Isoldy, druhá vypráví o Mordredovi, Merlinovi a Morganě a hlavním hrdinou třetího příběhu je rytíř Jahy. Autor při psaní čerpal ze skutečných legend, které obohatil dnešním nadhledem, humorem a vlastními myšlenkami. Už v úvodu jsem zmiňovala, že mě kniha zklamala, ovšem mé zklamání nepramenilo z toho, že bych četla špatnou knihu. Jen se mi dostalo jiného zážitku, než jsem doufala. Když se jedná o historickou četbu, mám ráda dlouhá souvětí, barvité popisy, nevadí mi, když je kniha složitá, a já ji čtu dlouho, protože vyžaduje mé plné soustředění, naopak to mám ráda. Proto mě mrzí ten plyt

Měsíc bookstagramu aneb poslední projektové shrnutí

Hezký První máj přeji! Dnes bych se s vámi v tomto článku ráda naposledy ohlédla za projektem Měsíc bookstagramu, který jsem organizovala v průběhu celého března. Po jeho skončení jsem sobě nechala nějaký čas na získávání zpětné vazby a vám na to, aby se vám všechny dojmy hezky uležely, takže teď přišel ten správný čas celý projekt uzavřít. Měsíc bookstagramu je projekt, který jsem založila, abych trochu pozvedla povědomí o knižní komunitě. Přála jsem si díky němu vyvrátit určité předsudky, které o knižních blogerech panují, ukázat zákulisí spoluprací a to všechno s pomocí mých kolegů, knižních blogerů, abych zde mohla prezentovat co nejobjektivnější názor. Projekt nahlížel na knižní komunitu ze čtyř úhlů pomocí čtyř témat, každé z nich jeden týden v měsíci. První týden jsem se zaměřila na historii a vývoj knižní komunity, druhý týden jsem ukázala, že všichni jsme lidé, a popsala, jak snadno v naší komunitě vznikají přátelství, třetí týden se věnoval spolupracím a ten čtvr