Naposledy vás zdravím u nového článku na tomto blogu. Slíbila jsem si, že budu stručná, a nebudu pociťovat moc nostalgie, ale už teď vím, že se ani jedno nesplní. Už spoustu měsíců jsem měla pocit, že je něco špatně. Chyběla mi motivace i inspirace, častokrát jsem se dostávala do strašných čtecích krizí a všechno tohle mě postupně přestávalo naplňovat. Abych byla upřímná, chvíli jsem měla pocit, že je tahle kapitola mého života pryč. Ale potom jsem si uvědomila, že psaní a knihy pořád miluji, jenom už mě nebaví o tom povídat v takové formě, v jaké jsem to dělala dosud. Chtěla jsem místo knížek ostatních více mluvit o těch svých, byť ještě žádná z nich nevyšla, publikovat krátké úryvky nebo povídky, a vůbec... začít znovu. A tak jsem se jednoho nedělního rána probudila, sedla si k notebooku a zakoupila si doménu a hosting. Jen tak zničehonic jsem udělala věc, o které jsem přemýšlela víc než rok, ale pořád jsem nebyla schopná se k ní odhodlat, protože jsem se bála. Hodiny a hodiny jsem s
Ačkoli není Bojovnice za lásku něčím, co bych běžně četla, když mi přišla od Megaknih nabídka ke zrecenzování právě téhle knihy, zaujala mě natolik, že jsem se rozhodla jí dát šanci. Autorka čerpá ze svého vla stního života a předkládá nám tak autentický příběh plný těžkých rozhodnutí, mezilidských vztahů a všeho, co nás může v životě potkat. Od knihy jsem čekala silný nápřah na emoce, doufala jsem, že se od čtení nebudu moct odtrhnout, že mě položí na lopatky... Právě proto jsem si ji taky vybrala, a tohle se bohužel nekonalo. Měla jsem s ní totiž dva zásadní problémy. Tím prvním z nich bylo to, že mi prostě nesedl styl psaní. Hrozně těžko se mi do knihy začítalo, vůbec jsem se k ní neměla chuť vracet a hodně jsem si všímala, že mi myšlenky ubíhají úplně jiným směrem. Přišlo mi, že se autorka pořád vrací k tomu stejnému a i přes ne nijak velký rozsah je kniha psaná docela zdlouhavě. A zadruhé všechna ta témata, byť důležitá, mi v knize přišla předložena takovým způsobem, že jsem ji