Měsíc bookstagramu aneb poslední projektové shrnutí

Hezký První máj přeji! Dnes bych se s vámi v tomto článku ráda naposledy ohlédla za projektem Měsíc bookstagramu, který jsem organizovala v průběhu celého března. Po jeho skončení jsem sobě nechala nějaký čas na získávání zpětné vazby a vám na to, aby se vám všechny dojmy hezky uležely, takže teď přišel ten správný čas celý projekt uzavřít.

Měsíc bookstagramu je projekt, který jsem založila, abych trochu pozvedla povědomí o knižní komunitě. Přála jsem si díky němu vyvrátit určité předsudky, které o knižních blogerech panují, ukázat zákulisí spoluprací a to všechno s pomocí mých kolegů, knižních blogerů, abych zde mohla prezentovat co nejobjektivnější názor.

Projekt nahlížel na knižní komunitu ze čtyř úhlů pomocí čtyř témat, každé z nich jeden týden v měsíci. První týden jsem se zaměřila na historii a vývoj knižní komunity, druhý týden jsem ukázala, že všichni jsme lidé, a popsala, jak snadno v naší komunitě vznikají přátelství, třetí týden se věnoval spolupracím a ten čtvrtý tomu, co musí tvůrce mít, aby nás zaujal.

Pro ještě širší zpětnou vazbu jsem si zvolila google dotazník, který jsem nasdílela na svém instagramu a do spisovatelských a čtenářských skupin na facebooku, abych obsáhla cílovou skupinu, která by se o knižní blogery mohla zajímat. Do mého průzkumu mi nakonec přišlo 31 odpovědí, z nichž většina pocházela od lidí, kteří o Měsíci bookstagramu již předtím věděli.



V dotazníku jsem se respondentů dotazovala, stejně jako tomu bylo u posledního tématu Měsíce bookstagramu, jací jsou jejich oblíbení tvůrci a kvůli čemu knižní blogery začnou sledovat. A protože se spousta jmen opakovala, rozhodla jsem se vám pět účtů, které se objevovaly nejčastěji, pro inspiraci doporučit, protože mám pocit, že bez toho by to nebylo zcela úplné.

@sol.cte @221b.ooks @klariny.knihy @adelina_cte @bo_okista

A proč tedy tyto účty v mém dotazníku strhly nejvíce pozornosti? Co respondenti při výběru lidí, které chtějí sledovat, hledají?

„Hledám kvalitněji sepsané názory na knihy, to, aby daný člověk se svou komunitou komunikoval, měl trošku kritičtější pohled na knihy, jeho názory měly hlavu a patu, a pak osobité fotky (v přírodě, zpracované podle knihy a ne jen knihu plácnutou na podlahu na to samé místo) a musí mi být jeho tvorba a osoba něčím sympatická. Taky to nesmí být úplný anonym, jen fotky knih bez člověka, který za profilem stojí, není mým oblíbeným. Někdy promazávám ty, které sleduju. Jsem z těch fotek a knih často přehlcená. Ale myslím, že tvorba výše zmíněných mě jen tak neomrzí,“ píše Kája. (pozn. profily, o kterých se zmiňuje, jsou @divka.mezi.stranami, @sol.cte, @libraryofpoisonebi, @221b.ooks, @klariny.knihy a @bo_okista)

Obecně se odpovědi často opakovaly a zaznívala v nich následující slova; originalita, upřímnost, odůvodnění argumentů používaných v recenzích a také to, jak je vám určitý člověk sympatický.

Od účtů přejděme dál, k samotným recenzím, kterým se věnovalo třetí téma Měsíce bookstagramu. V knižním světě funguje spolupráce většinou formou barteru, což znamená, že bloger dostane knihu (slovíčkaření o tom, zda se o ní dá mluvit jako o knize zdarma, níže) výměnou za recenzi na blog, sociální sítě... Každý to má nastavené trochu jinak.

Ohledně spoluprací panují právě největší předsudky. Knižní blogeři jsou často osočováni z toho, že jejich recenze jsou spoluprací zkreslené. Já sama nemám iluze a vím, že na bookstagramu jsou lidé, kteří ho provozují s politikou dělám bookstagram, protože chci knížky k recenzi a ne dostávám knížky k recenzi, protože dělám bookstagram, na druhou stranu s tímto přístupem ale většina moc daleko nedojde a všímavější oko to prostě pozná. Na grafu níže je několik tvrzení, na která respondenti reagovali podle toho, jak se k nim staví.

1. Knižní blogeři se nechávají ovlivnit spolupracemi a jejich hodnocení není objektivní.
2. Vlivem knižních blogerů se nedostává prostoru méně propagovaným žánrům a knihám.
3. Knižní blogeři jsou důležití pro knižní trh.
4. Knižní bloger mi alespoň jednou pomohl s výběrem knihy.
5. Kniha, kterou dostane bloger k recenzi, by se dala označit jako kniha zdarma.
6. Knižní bloger by měl psát upřímné recenze, i když se to nebude autorovi líbit.

Jak vidíte, většina tvrzení je velmi subjektivní a každý z nás to vidí jinak. Jediné, na čem se všichni jednohlasně shodli, je právě upřímnost u recenzí. Což mi přišlo mírně úsměvné, když si vzpomenu na všechny ty kauzy, kdy lidé blogerovi nadávali, protože zkritizoval jejich oblíbenou knihu. (A teď pozor, jednalo se opravdu o dobře míněnou, objektivní kritiku, nikoli „hejty“, jak rádi píší.)

A když už jsem zmínila slovo kauza, ráda bych se přemístila k dalšímu okruhu mého dotazníku, kde jsem vyzvídala, jaký mají lidé obecně vztah ke knižním blogerům, a pokud není stoprocentně kladný, proč tomu tak je.

Z těchto výsledků jsem byla mile překvapená, protože jsem čekala mnohem horší skóre. Nicméně přišlo mi i pár odpovědí ohledně toho, proč někdo knižní blogery zcela nemusí, a naprostá většina jich kromě výše zmíněné upřímnosti u recenzí zněla nějak takto: „V poslední době vítězí hezká fotka nad kvalitním názorem o knize. Bloggeři píšou o věcech, o kterých ví hovno, a často mezi sebou řeší nesmyslné kauzy.“

A tady možná nastal čas přestat jen kopat kolem sebe s tím, jak je to nespravedlivé, a zeptat se sám sebe, zda já sám třeba neřeším totální nesmysly nebo si nehraju na něco víc. Protože sebereflexe je pravděpodobně jednou z nejdůležitějších věcí, kterou potřebujete, abyste mohli na sociálních sítích někoho motivovat ke čtení i k čemukoli jinému.

Na druhou stranu tady ale balancuji na velmi tenkém ledě, protože ruku v ruce s tím jde ono házení do jednoho pytle, které z celého srdce nesnáším. Je to tak úplně všude, lidé mají tendenci nějaké své poznatky, které získali, byť z velmi malého spektra, používat na úplně všechny, kterých se to nějakým způsobem dotýká. 

Jedním z takových článků, které se v poslední době vyrojily, je třeba tento s názvem Zlomená srdce knižních influencerů. Autorka v něm popisuje úplně všechny předsudky, které o nás panují, a pokládá je za fakt. Neoznačování spoluprací, krátké popisky (instagram má i limit na počet znaků, pokud o tom někdo neví, a občas je fakt těžké se do něj vejít, to já jen tak) nebo zkrátka a prostě to, že všechno děláme špatně. Nakonec odpovídá na jeden komentář, kde v posledním odstavci zmiňuje: „A samozřejmě, nelze generalizovat, článek vznikl na základě analýzy mnoha profilů, nechtěla jsem konkrétně jmenovat či nejmenovat, kde co je špatně, většina těch problematických věcí se týká nicméně všech, a čest všem výjimkám, které samozřejmě existují taky.“ Ačkoli nechápu, jak mohla pracovat s velkým množstvím profilů, nebo spíš kde je hledala, když došla k takovému výsledku, poslední věta mě zase vrací na začátek. Většina problematických věcí se týká všech? Silně pochybuji a opravdu by mě zajímal výčet profilů, se kterými autorka pracovala.

To je ale jen jeden článek, který knižní komunitou proplul v minulé době, nijak odlišný od diskuzí, co vídám pořád. Jenže knižní komunita není plná podplacených knihomolů, co pro knihu „zdarma“ zaprodají svou duši těm strašlivým marketingovým démonům, jak to často vyznívá. „Nevidím na tom vůbec nic špatného, pokud jde vždy jasně poznat, že se o spolupráci jedná,“ napsala Aly v rámci mé otázky, co si myslí o spolupracích.

Cílem Měsíce bookstagramu bylo ukázat tu druhou stranu. Teď už je, myslím, spoustě lidem jasné, že vše není tak strašlivé, jak se pořád říká. Nakonec zde jsou dva grafy, kde si můžete výsledky prohlédnout.

Co se týče dotazu na to, jak se změnil pohled těch, kteří projekt sledovali, zde jsou některé odpovědi: „Líbí se mi, že ses ve svém projektu zaměřila na spolupráce, ačkoli stále nevěřím, že všichni blogeři jsou tak čestní, otevřelo mi to trochu oči,“ nebo třeba,  „uvědomuji si tu práci a píli za tím.“ Slyšet tohle je pro mě ta největší odměna, protože cítím, že Měsíc bookstagramu svůj účel splnil.

A jsme u konce. Nečekala jsem, že z toho nakonec vznikne tak obsáhlý článek, ale myslím, že vše, o čem jsem psala, bylo potřeba zmínit. Nakonec budu ráda, když mi dáte vědět, jak se vám projekt líbil, zda vás výsledky překvapily, co si o nich myslíte, a já se na vás budu těšit u dalšího článku! 

Sára