Dívka mezi stranami

V prosinci minulého roku jsem se mohla účastnit křestu první knihy Denisy Cziglové, Jak to celé přežit a nezbláznit se, která stejného měsíce vycházela u nakladatelství Backstage Books. Zároveň jsem měla díky mé spolupráci s tímto nakladatelstvím možnost s autorkou udělat rozhovor, za což moc děkuji! Denisa Cziglová je bývalá účastnice soutěže MasterChef, foodblogerka a především velmi silná žena, která jednoho dne zjistila, že má na mozku nádor, a tak kompletně přehodnotila svůj život. A o tom celém je i její kniha. Kdy jste se rozhodla napsat knihu a co vás k tomu vlastně vedlo? Když skončila soutěž MasterChef a já jsem si říkala, že je na čase dostat ze sebe všechno ven a předat to i ostatním bojovníkům s nemocí. Často mi píšou nemocní lidé a hledají pomocnou ruku, takže jsem si říkala, že by to pro ně mohla být motivace. Jaké byly začátky psaní knihy? Část příběhů už jsem měla napsanou, jelikož jsem nemocniční příběhy psala na svůj blog. Když jsem začala psát s...

Sotva Eliza vyšla, prosvištěla českým bookstagramem jako blesk a četl ji snad každý. S tímto faktem šla ruku v ruce i má vysoká očekávání, která rostla s každým nadšeným čtenářem a s každou pozitivní recenzí. Takže když jsem se k ní na začátku tohoto ledna dostala, docela jsem se bála, že mě knížka zklame. Nebojte, nezklamala. Ani v nejmenším. Příběh zprvu vypadá celkem obyčejně. Hlavní hrdinkou je náctiletá dívka, která se snaží moc nevyčnívat, ve škole s nikým nemluví a nejraději tráví čas sama se sebou a s postavami, které vytvořila jakožto autorka jednoho z nejúspěšnějších internetových komiksů. Jenže když do školy přijde nový kluk a zároveň největší fanoušek jejího příběhu, Eliza propíchne svou bublinu, v níž se skrývá, a poprvé ve svém životě bude chtít trávit čas s někým, kdo nežije jen na stránkách a internetových webech.  Na začátku čtete dál, protože vás kniha prostě baví, je příjemně napsaná a líbí se vám úryvky z Eliziných komiksů. Jenže to, co vypadá jako ...

Někteří z vás možná zaznamenali projekt, který organizuji na svém instagramu . Ale pro ty z vás, kteří o Knihomolské poště slyší poprvé, jedná se o akci podporující posílání dopisů na určité téma a tím lednovým jsou právě dětské knihy, které nejsou jenom pro děti . Pokud vás tedy zajímají knížky, co čtu, i když jsou dávno mimo mou věkovou kategorii, postupujte dál! KORALINA Koralina je tou knihou, která vám dá při každém čtení něco jiného. Když jsem ji četla v nějakých deseti letech, příběh se mi moc líbil, trošku jsem se bála a měla ho za jedno odpoledne přečtený. Když jsem ji četla znovu ve svých šestnácti, mnohem víc jsem vnímala to, co je vložené mezi řádky. Koralininu druhou matku, druhý svět, kde je vše nádherné, ale přitom to představuje jen zástěrku, která skrývá faleš. Protože nic nemůže být tak krásné a tak bezchybné. MAGISTERIUM Tohle je moje srdcová záležitost a asi vždycky bude. Magisterium je dokonalá pětidílná série od dvou autorek, jejichž jiná díla vám mož...

Občas, když čtu nějakou knihu, vnímám její poselství mnohem více než věci, které hodnotím obvykle, jako třeba styl psaní nebo promyšlenost zápletky. Někdy kniha nemusí být po té recenzní stránce dokonalá, abych ji vynášela do nebes. A právě když přijde tato chvíle a já dočtu knížku, o které budu ještě dlouho přemýšlet a po jejímž dočtení jsem nadšená a rozpolcená zároveň, velmi těžko se mi píše recenze. Ačkoli mám spoustu výhrad k tomu, jak byla napsaná, nemám potřebu to nějak zvýrazňovat, protože mnohem víc je důležitá právě ta myšlenka. Už dlouho jsem nad tímto přemýšlela, ale až po přečtení knihy Říkala si o to jsem se rozhodla definitivně. Takže pokud se mnou máte chuť na chvilku uvažovat o něčem hlubším, než jsou ty nejhezčí obálky knížek, ponořte se se mnou do první knižní debaty! Ke knize Říkala si o to jsem se dostala docela náhodou, poslal mi ji Patrik, kterého můžete znát z jeho instagramu o knihách Book by Patrik, k Vánocům. Já o ní sice přemýšlela, ale sama jsem si ji ...

V listopadu jsem začala spolupracovat s knižním nakladatelstvím Fantom Print , které se zabývá mimo jiné produkcí knih mého nejmilejšího žánru, fantasy. Když jsem si tedy měla zvolit knihu, kterou jim zrecenzuji, věděla jsem přesně, po čem půjdu. Temné, drsné, plné intrik a vražd. Stačilo mi jednou prolítnout jejich katalog, abych zjistila, že Kronika Netesaného trůnu tohle všechno splňuje a je přesně to, co chci. Brzy jsem na instagramu začala objevovat, že si tuto knihu vybralo mnohem více recenzentů a všichni si ji chválili. Má očekávání tedy, aniž bych to chtěla, vzrostla někam do skalnatých výšin kláštera, takže když mi kniha přišla, okamžitě jsem se do ní pustila a přečetla alespoň pár stran. V knize se nám naskýtají tři pohledy na jeden epický příběh. Císař říše Annurian je mrtev a těm všímavějším začíná být jasné, že jeho smrt nebyla pouhou náhodou. Přichází na to i jeho tři potomci, které na světě zanechal, mladší syn Valyn, který se kdesi v horách cvičí, aby se stal ...

Sedím ve svém šedém křesle, velmi spokojená sama se sebou, protože jsem během dne přečetla téměř tři sta stran z knihy, kterou jsem si s sebou nechtěla tahat do nového roku, pohledem ulpívám na mé báječně přeskládané nové knihovně a dětským šampáněm si připíjím s figurkou khala Droga na šťastný nový rok! Vydařený silvestr, nemyslíte? Důvod, proč tento kouzelný večer netrávím se svými drahými přáteli, je prostý. Když se knihomolský organismus rozhodne život zase ochutit nějakou tou chřipkou, která vypukne ráno na Štědrý den, po týdnu horeček a ibalginů místo vánočního cukroví fakt nejsem fit. Takže toť odpověď na záludnou otázku, jak jsem strávila vánoční svátky. V posteli sledováním průměrně patnácti dílů Riverdale za den. Doufám, že jste měli povedenější Vánoce. Pojďme se nyní ale podívat na skutečný důvod, proč tento článek píšu. Chtěla bych se s vámi podělit o nějaké shrnutí tohoto roku a dát vám slib, že v tom příštím už nebude žádný měsíc, kdy by nevyšel ani jeden článek....

Už dlouho jsem měla rozepsaný článek o recenzích a recenzních výtiscích, ale kdykoli jsem ho napsala a znovu si ho po sobě přečetla, nikdy jsem s ním nebyla spokojená. Jednou to na mě tak působilo, že si v článku jen stěžuji. Jindy zase tak, že jenom závidím těm větším blogerům, kteří mají spoluprací víc, a proto tohle všechno píšu. A to jsem nechtěla. Jenže pak jsem si uvědomila, že ať to napíšu jakkoli, v tomhle tématu si vždycky někdo může najít nějakou skulinku v tom, co píšu, a ohánět se nějakými argumenty, které by mě třeba ani nenapadly. Takže ať už to dopadne jakkoli, tohle je poslední verze tohoto článku a já doufám, že si jeho čtení užijete! Pamatuju si tu dobu před dvěma roky, kdy jsem jako začínající blogerka objevovala svět recenzních výtisků a zjišťovala, že nakladatelství a knižní e-shopy posílají svým recenzentům knížky zdarma jenom za napsání recenze a připadalo mi to hrozně super! Vždyť recenze píšu tak jako tak, takže já na tom přece můžu jenom vydělat, ...

Je to nějaká doba, co jsem dočetla Esenci Asli od Vojtěcha Skovajsy, a ačkoli jsem od té doby přečetla spoustu dalších knih, dojem z té jeho se mě stále drží. A protože se jedná o opravdu úžasnou knihu, rozhodla jsem se vám ji přiblížit ještě alespoň jednou prostřednictvím rozhovoru se samotným autorem. Vojtovi je pětadvacet let a nedávno mu vyšla jeho prvotina jménem Esence Asli. Pracuje v jazykové škole v Praze a má velkou slabost pro Indii a indickou kulturu, což se podepsalo právě na jeho knize. V Indii strávil dohromady asi devět měsíců a je vděčný za to, kolik se tam toho naučil. Jak dlouho se věnuješ psaní? Vždycky mě bavily slohovky, i když píšu dost pomalu a vždycky mi zabraly hodně času. Tuším, že první slohovky jsme ve škole psali, když mi bylo tak 10. Ale když pominu školu, tak asi v 17 jsem začal psát opravdu víc. V tu dobu jsem se na chvíli stal redaktorem filmových novinek na  topzine.cz . Pak jsem dlouho nic nepsal, jen jednu malou povídku a nějaké copyw...