Přeskočit na hlavní obsah

Vojtěch Skovajsa: Ke psaní mi pomáhá meditace.

Je to nějaká doba, co jsem dočetla Esenci Asli od Vojtěcha Skovajsy, a ačkoli jsem od té doby přečetla spoustu dalších knih, dojem z té jeho se mě stále drží. A protože se jedná o opravdu úžasnou knihu, rozhodla jsem se vám ji přiblížit ještě alespoň jednou prostřednictvím rozhovoru se samotným autorem.

Vojtovi je pětadvacet let a nedávno mu vyšla jeho prvotina jménem Esence Asli. Pracuje v jazykové škole v Praze a má velkou slabost pro Indii a indickou kulturu, což se podepsalo právě na jeho knize. V Indii strávil dohromady asi devět měsíců a je vděčný za to, kolik se tam toho naučil.


Jak dlouho se věnuješ psaní?
Vždycky mě bavily slohovky, i když píšu dost pomalu a vždycky mi zabraly hodně času. Tuším, že první slohovky jsme ve škole psali, když mi bylo tak 10. Ale když pominu školu, tak asi v 17 jsem začal psát opravdu víc. V tu dobu jsem se na chvíli stal redaktorem filmových novinek na topzine.cz. Pak jsem dlouho nic nepsal, jen jednu malou povídku a nějaké copywriting záležitosti a pak až Esence Asli, to mi bylo 19. :)

Čím ses inspiroval při psaní Esence Asli?
Ta knížka se začala rodit dost náhodou. V 19 za mnou přišel brácha, který pracuje jako programátor a říkal, že by rád založil sociální síť pro milovníky zvířat, něco jako facebook, kde by si lidi vyměňovali chovatelské tipy, prodávaly staré boudy, vodítka, domlouvali se spolu na venčení atp. Chtěl, aby součástí byl blog, kde by se objevovaly různé zajímavosti o zvířatech, např. skutečné příběhy, kdy pes vytáhne dítě z hořícího domu atd. Když jsem pár takových příběhů napsal, byl jsem požádán, jestli bych třeba nemohl přijít s nějakým příběhem na pokračování. Tak se začala rodit Esence Asli. :) Bylo to takové vnuknutí. Jednou jsem tak kráčel po školní chodbě a najednou jsem měl před očima takový dost silný obraz. Muž sedící v přístavu, cestovatel, možná smutný, možná zklamaný... přišlo mi to jako příběh, do kterého bych se chtěl pustit a velmi rychle jsem si to spojil se zvířecí tématikou. Jakože... možná je smutný, protože přišel o svého psa. A to je vlastně první kapitola. Jinak na začátku psaní jsem hodně inspirace čerpal z cestopisů, z cestovatelských blogů či přednášek, na které jsem chodil. Později jsem však začal cestovat sám a podíval se na většinu míst, kam se vydají i hrdinové mojí knihy, a to byla ta největší inspirace.

Co si o své knize myslíš nyní? Je něco, co bys chtěl napsat jinak? 
To je moc dobrá otázka. Myslím, že jsem napsal takovou knihu, jakou jsem chtěl. Chtěl jsem napsat útlou, ale moudrou a inspirující knihu. Nicméně je tam takový malý červík a to je konec knížky, přesnější řečeno jeden zvrat, který se na konci nachází. Občas si říkám, že jsem mohl lépe „naznačit“, co se vlastně stane, aby to nepůsobilo jako pěst na oko. Nicméně strávil jsem docela dost času editováním knížky, a i když jsem měl možnost naznačit, co má přijít, nechal jsem to tak, jak to je.

Jednou z nejsilnějších stran tvé knihy jsou pro mě zcela určitě postavy. Bereš na ně inspiraci v reálném světě, nebo se jedná o hru tvé fantazie?
Myslím, že každá z postav má velký reálný základ. Například Shazz či Sára, to jsou opravdu dva velice konkrétní lidé v mém životě. Ale v podstatě všichni, až na fenku Asli. Tu jsem psal tak nějak intuitivně, nicméně i ji jsem si, v některých chvílích, když jsem přemýšlel, jak by se asi zachovala, spojil s konkrétním člověkem. Myslím, že bych ani nebyl schopen napsat postavu jen na základě své představivosti, bylo pro mě důležité v nich cítit něco hluboce reálného.

Jak sis myslel, že bude kniha na ostatní působit? A co sis přál, aby ve čtenářích vyvolala?
Chtěl jsem, aby si čtenář třeba na chvíli připadal, že je v Indii, že objevuje něco nového a fascinujícího, jako jsem objevoval já. Ale přál jsem si hovořit i o hledání štěstí a vnitřního klidu a být v tom konkrétní. A ta nejkonkrétnější věc je pro mě v tomto směru meditace. Chtěl jsem, aby si třeba lidi řekli „to zní zajímavě“, to bych třeba taky mohl/a zkusit.

Kdybys měl shrnout tvou knihu do tří slov, jaká by to byla?
pes, magie, Indie

Můžeme se těšit na nějaké další knihy?
V tuto chvíli ne. Myslím, že spoustu toho, co jsem chtěl sdělit, jsem opravdu vyjádřil v Esence Asli. Nicméně v koutu mysli mám stále nějakou cestovatelskou tématiku a pokud by k tomu někdy došlo, zcela jistě by to opět byl příběh někde z daleka.

Co bys doporučil těm, kteří píší a jednou by chtěli vydat knihu?
Aby vytrvali a aby byli trpěliví. Přišlo mi, že moje knížka se často psala sama, vždycky, když jsem si v životě prožil něco zásadního, byl jsem schopen napsat určitou část knihy, ale ne dřív. Taky mi hodně pomohlo psát, když jsem byl klidný, ne když jsem byl smutný či naštvaný, tj. dost mi třeba pomáhalo před psaním meditovat. V podstatě poznat sám sebe, to je pro psaní důležité. Například aby byl člověk schopný rozeznat, kdy ještě vymýšlí něco produktivního a naopak kdy už přemýšlí moc a začíná psát hlouposti. No a určitě je skvělé získat na svůj rukopis názor od co nejvíce lidí. Když se na něco díváte moc dlouho (jako na svoji knížku), občas už nejste schopni vidět věcí z různých úhlů, ale ostatní lidi ano.

Myslíš si, že je důležité, aby spisovatel i četl?
Ano, myslím, že je to velmi důležité. Aby se vyhnul určitým klišé, ale taky aby věděl, jaké knížky ho nejvíce zasáhly a v jakém duchu by chtěl třeba psát. No a taky pro načerpání slovní zásoby. A taky číst jen pro radost; aby si odpočinul od vlastního psaní, protože někdy umět se oprostit od příběhu svojí knížky a je pro tvůrčí proces moc důležité. Často právě přemýšlet nad něčím až na dřeň k ničemu nevede, ale když to člověk pustí k vodě, a jde na pár hodin dělat něco jiného, kolikrát ho úplně náhodou napadne něco moc dobrého.

Čemu dalšímu se kromě psaní věnuješ?
Čtu, snažím se zdokonalit si angličtinu a někdy i hindštinu, kdybych se zase vydal do Indie, snažím se hodně chodit pěšky a taky medituju. Moc rád chodím do kina.

Z knihy to na mne působilo tak, že rád cestuješ. Jaká místa jsi už navštívil? Kam by ses chtěl podívat?
Ano, cestuju rád, když jsem to počítal, tak je to dohromady nějakých 14 zemí, které jsem navštívil. Nicméně mimo Evropu jsem byl „jen“ v Egyptě a Indii. Dost na mě zapůsobila jižní Anglie, kde jsem jedno léto pomáhal na hudebním festivalu. Bylo tam pro mě ve vzduchu ještě něco takového prapůvodně keltského a vůbec jsem se tam cítil dost přirozeně. Taky jsem před pár lety stopoval z Česka do Amsterdamu či do Benátek. Ten stop do Amsterdamu se udál v zimě a já tenkrát přespával u popelnic za benzinkou či pod mostem, tak to mi tenkrát přišlo jako správné dobrodružství. Nejvíce bych se ale stejně zase rád vydal do Indie, klidně i na několik let, žít tam a pracovat. Dost mi vyhovuje tamější mentalita, klid lidí, tropické podnebí, překrásné hory ale hlavně to, jak přirozeně jsem se tam cítil.

Je ještě něco, co bys rád svým čtenářům sdělil?
Děkuju, že jste knížce dali šanci. :)

A já moc děkuji za rozhovor!

Četli jste Esenci Asli? Líbila se vám? A pokud ne, plánujete ji? Za mě ji opravdu doporučuji, jedná se o jednu z nejlepších knih, co jsem od českých autorů četla.
Sára

Komentáře