Dívka mezi stranami

Nedávno jsem si dala jedno předsevzetí; Začnu více číst českou literaturu. V posledních měsících se ke mně totiž dostalo hodně děl kvalitou srovnatelnou s těmi zahraničními, a jakožto amatérský pisálek s touhou vidět svou knihu jednou na pultech knihkupectví bych přeci měla domácký trh nějak podporovat. Když se mi tedy ozval sám autor, že ho zaujal můj blog a rád by na něm viděl recenzi na svou knihu, neváhala jsem ani chvilku. Kniha mě velmi zaujala, už podle anotace jsem poznala, že bude osobitá a originální a takových dílek není nikdy málo. Knížka skrze fenku Asli, Kouzelníka a mnoho dalších postav poukazuje na problémy lidského bytí. Při čtení ani není důležité tolik vnímat děj jako právě určité okamžiky a myšlenky jednotlivců. Protože se jedná o hubenou knížečku, rozečetla jsem ji po půlhodinové cestě na brigádu, a když jsem z ní jela domů, dočetla jsem ji. Rozhodně jsem nečekala, že ji za sebou budu mít tak rychle, ale když jsem se do ní pustila, zkrátka jsem nemo...

Poslední dobou mám nějaké štěstí na české autory. Rosevine, Skryté národy, Černooká a teď ještě první cestopis od Martina Surovce. Než jsem se do něj pustila, byla jsem opravdu zvědavá, zda mě četba bude bavit. Naštěstí mé obavy byly neoprávněné a já se do příběhu tří mladých kluků, kteří se vydali ve staré škodovce po Asii a kousku Evropy, zamilovala. V knize společně s cestovateli navštívíme Rusko, Turecko, Itálii, Gruzii a další země, ve kterých se setkáváme s jejich nejrůznějšími problémy. Líbí se mi, že autor nic nelíčí nějak zkresleně a úplně vše je napsáno tak, jak se to stalo doopravdy. Hned od začátku se kniha čte velmi příjemně. Jakmile jsem se jednou začetla, málem nešlo přestat a připadalo mi, jako bych ta dobrodružství prožívala sama. Autor vše vykresloval čtivě, a tak mě bavila číst i třístránková pasáž o opravě auta. Je sice pravda, že Martin není žádný mistrný spisovatel, ale dle mého si to o sobě ani nemyslí. Píše zkrátka o tom, co zažil, protože...