Dívka mezi stranami

Každý knihomol má ten svůj příběh, jak se ke knihám dostal. Někdo čte odmalička, jiný se čtení vyhýbal, ale po přečtení konkrétního titulu zjistil, že ho to vlastně hrozně baví. A když jsem dneska tak přemýšlela, po dlouhé době mi totiž došla zásoba předepsaných článků, o co bych se s vámi chtěla podělit, řekla jsem si, že by bylo fajn vám povyprávět, jak jsem se ke čtení vlastně dostala já a které knihy představují v mém čtenářském životě ty nejdůležitější milníky. Můj příběh asi nebude nějak strhující, četla jsem vždycky a tak nějak vždycky jsem byla ostatními považovaná za knihomola (už proto, že mezi vrstevníky, kteří si na referát během celého prvního stupně občas donesli takovou tu dřevěnou knihu pro nejmenší, byl knihomolem zkrátka každý, kdo přečetl knihu, která měla víc než tři sta stran). Když se ale ohlédnu zpět, nepřijde mi, že bych vždy četla tolik co teď. Ale začněme od začátku, tedy mou první přečtenou knihou! COUR A COUREK  Ještě před mým nástupem do

Možná si pamatujete na mou nadšenou recenzi na první díl Kroniky Netesaného trůnu, Císařovy čepele. Okamžitě po dočtení jsem věděla, že potřebuji druhý díl, a tak jsem si o něj napsala v rámci spolupráce s nakladatelstvím  Fantom Print , které mi jej zaslalo. Bohužel do mých čtecích plánů zasáhla škola a moje neschopnost dočítat série, a tak jsem se k němu dostala až na konci března. Po událostech v Císařových čepelích jsou Valyn a Kaden konečně spolu a mohou se tak se zradou jejich rodu vyrovnávat s bratrskou podporou. Jenže jejich vzájemná cesta nebude trvat dlouho a znovu se rozdělí. Adare v hlavním městě se mezitím chystá uprchnout a zastavit il Tornju, o němž se domnívá, že zavraždil císaře a zároveň jejího otce. Jenže všichni tři mladí Malkeeniani brzy pochopí, že zrádci se skrývají úplně všude a neměli by věřit nikomu, pokud se nechtějí stát spolupachateli na zničení samotné říše. Ačkoli od chvíle, kdy jsem dočetla první díl, uplynulo téměř čtvrt roku, trvalo mi zorie

V únoru se ke mně díky spolupráci s nakladatelstvím Fantom Print dostala knižní novinka, fantasy nesoucí název Odměna z pekla. Kniha mě zaujala díky neotřelému námětu a prostředí (které bylo opravdu originální a také ho vnímám jako jediný klad knihy), a tak jsem se rozhodla ji zkusit, ovšem už pár prvních stran mě přesvědčilo o tom, že tohle zkrátka není kniha pro mě. Odměna z pekla vypráví příběh o Smithovi, lovci odměn, který se po smrti ocitá v pekle, a tak se domluví se samotným Satanem na splnění úkolu, který by mu mohl vykoupit svobodu. Jenže když přijede zpět do ospalého městečka Falling Rock, aby mohl svůj úkol splnit, zjistí, že se tam musí potýkat s daleko větším problémem, než zpočátku očekával. Že vám přijde, jako by anotace slibovala akcí překypující příběh, do kterého se začtete na prvních stránkách a budete hltat každé slovo? Já si to taky myslela, klid. Ale ve skutečnosti se Odměně z pekla veškerá akce vyhnula si jako Harry Potter coby literární postava sym

Zuzana Ryšavá je autorkou dívčích románů a na kontě má už tři, první a třetí vyšly v letech 2015 a 2019 u nakladatelství Egmont a ten druhý v roce 2017 pod záštitou brněnského Backstage Books. Hrdinkami jejích knih jsou většinou náctileté dívky, které zažívají nějaké problémy a snaží se s nimi vyrovnat.  Já sama mám rozečtenou Nelu, která mi svou zápletkou i stylem psaní mírně připomíná Lenku Lanczovou, již jsem hltala tak dva roky zpátky o letních prázdninách jako divá. Pokud tedy hledáte jednoduchou četbu, u které si odpočinete, myslím, že Zuzana Ryšavá je přesně pro vás. A vzhledem k tomu, že jsem Zuzku spolu s nakladatelstvím Backstage Books pozvala na svůj dubnový sraz v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, který se měl konat zítra, ale bohužel se kvůli současné situaci musel přesunout, rozhodla jsem se vám ji zprostředkovat alespoň malým rozhovorem. Jak bys svou tvorbu představila čtenářům? Píšu dívčí romány a povídky, které se obvykle točí kolem lásky, ale často v