Dívka mezi stranami

Sedím ve svém šedém křesle, velmi spokojená sama se sebou, protože jsem během dne přečetla téměř tři sta stran z knihy, kterou jsem si s sebou nechtěla tahat do nového roku, pohledem ulpívám na mé báječně přeskládané nové knihovně a dětským šampáněm si připíjím s figurkou khala Droga na šťastný nový rok! Vydařený silvestr, nemyslíte? Důvod, proč tento kouzelný večer netrávím se svými drahými přáteli, je prostý. Když se knihomolský organismus rozhodne život zase ochutit nějakou tou chřipkou, která vypukne ráno na Štědrý den, po týdnu horeček a ibalginů místo vánočního cukroví fakt nejsem fit. Takže toť odpověď na záludnou otázku, jak jsem strávila vánoční svátky. V posteli sledováním průměrně patnácti dílů Riverdale za den. Doufám, že jste měli povedenější Vánoce. Pojďme se nyní ale podívat na skutečný důvod, proč tento článek píšu. Chtěla bych se s vámi podělit o nějaké shrnutí tohoto roku a dát vám slib, že v tom příštím už nebude žádný měsíc, kdy by nevyšel ani jeden článek.

Už dlouho jsem měla rozepsaný článek o recenzích a recenzních výtiscích, ale kdykoli jsem ho napsala a znovu si ho po sobě přečetla, nikdy jsem s ním nebyla spokojená. Jednou to na mě tak působilo, že si v článku jen stěžuji. Jindy zase tak, že jenom závidím těm větším blogerům, kteří mají spoluprací víc, a proto tohle všechno píšu. A to jsem nechtěla. Jenže pak jsem si uvědomila, že ať to napíšu jakkoli, v tomhle tématu si vždycky někdo může najít nějakou skulinku v tom, co píšu, a ohánět se nějakými argumenty, které by mě třeba ani nenapadly. Takže ať už to dopadne jakkoli, tohle je poslední verze tohoto článku a já doufám, že si jeho čtení užijete! Pamatuju si tu dobu před dvěma roky, kdy jsem jako začínající blogerka objevovala svět recenzních výtisků a zjišťovala, že nakladatelství a knižní e-shopy posílají svým recenzentům knížky zdarma jenom za napsání recenze a připadalo mi to hrozně super! Vždyť recenze píšu tak jako tak, takže já na tom přece můžu jenom vydělat,