Dívka mezi stranami

Po dočtení Prozřetelnosti ohně jsem věděla, že závěrečný díl musí být prostě pecka. A tak jsem si pro hodnocení nechala ještě nějakou rezervu, abych nezjistila, že už ho nemám kam zvyšovat. Takže jak jste možná pochopili, má očekávání byla fakt vysoká. Naštěstí jsem se v nich nespletla a Poslední smrtelné pouto se stalo jedním z nejlepších posledních dílů, co jsem kdy četla. Annur zachvátila válka a bojují v ní lidé, pradávní csestriim i samotní bohové. Každý má své cíle a ideály, ale které z nich jsou ty správné? Zatímco se všichni tři císařští sourozenci dozvídají stále více temných tajemství, jejich cesty se pomalu blíží zpátky k sobě, když je předtím osud tak nelítostně odtrhl od sebe. Avšak každý z nich má o budoucnosti Annuru a nich samých odlišné představy, což znamená jediné; v zemi zmítané válkou začnou rozehrávat své vlastní bitvy. Kniha, kterou jsem si tak moc přála dočíst a zároveň jsem ji nikdy nechtěla zavřít s tím, že už ji mám přečtenou. Kniha, která mě psych

Knihu Den co den jsem hrozně dlouho odkládala. Možná kvůli tomu, že mě sama o sobě nijak nelákala a dostala se ke mně vlastně trochu omylem, nebo kvůli tomu, že jsem viděla film a ten jsem ani nedoukoukala. Ať už tak či onak, knihu jsem měla v knihovně rok a půl a už jsem si začínala myslet, že se k ní nikdy nedostanu. Potom jsem ale na svém instagramovém účtu zorganizovala první květnový víkend maraton knižních restů a rozhodla jsem se, že knize přece jen dám šanci. Představte si, že jste každý den někdo jiný. Nemáte vlastní jméno, tělo, rodinu, den za dnem se stáváte jiným člověkem a ten člověk na den jakoby zmizí. Přesně tohle se totiž děje hlavnímu hrdinovi této knihy. Šestnáct let svého života se každé ráno probudí v těle někoho jiného a musí se snažit, aby žil co nejvíce jako on. Nezasahuje do toho, co jeho hostitelé dělají, jak se chovají... Až do chvíle, kdy potká Rhiannon. V tu chvíli se totiž rozhodne, že mu nestačí jen navštěvovat životy jiných, touží žít svůj vlastní

Vždycky jsem legendy o králi Artušovi měla ráda, a když mě tak autor oslovil, zda bych mu jím napsanou knihu, která je zpracovává, nechtěla zrecenzovat, s nadšením jsem na to kývla. Bohužel jsem od ní očekávala něco jiného, než čeho se mi nakonec dostalo, a tak mě víceméně zklamala. Kniha je rozdělena na tři povídky. První z nich, ta nejobsáhlejší, se zaměřuje na život sira Tristana a jeho ženy Isoldy, druhá vypráví o Mordredovi, Merlinovi a Morganě a hlavním hrdinou třetího příběhu je rytíř Jahy. Autor při psaní čerpal ze skutečných legend, které obohatil dnešním nadhledem, humorem a vlastními myšlenkami. Už v úvodu jsem zmiňovala, že mě kniha zklamala, ovšem mé zklamání nepramenilo z toho, že bych četla špatnou knihu. Jen se mi dostalo jiného zážitku, než jsem doufala. Když se jedná o historickou četbu, mám ráda dlouhá souvětí, barvité popisy, nevadí mi, když je kniha složitá, a já ji čtu dlouho, protože vyžaduje mé plné soustředění, naopak to mám ráda. Proto mě mrzí ten plyt

Hezký První máj přeji! Dnes bych se s vámi v tomto článku ráda naposledy ohlédla za projektem Měsíc bookstagramu, který jsem organizovala v průběhu celého března. Po jeho skončení jsem sobě nechala nějaký čas na získávání zpětné vazby a vám na to, aby se vám všechny dojmy hezky uležely, takže teď přišel ten správný čas celý projekt uzavřít. Měsíc bookstagramu je projekt, který jsem založila, abych trochu pozvedla povědomí o knižní komunitě. Přála jsem si díky němu vyvrátit určité předsudky, které o knižních blogerech panují, ukázat zákulisí spoluprací a to všechno s pomocí mých kolegů, knižních blogerů, abych zde mohla prezentovat co nejobjektivnější názor. Projekt nahlížel na knižní komunitu ze čtyř úhlů pomocí čtyř témat, každé z nich jeden týden v měsíci. První týden jsem se zaměřila na historii a vývoj knižní komunity, druhý týden jsem ukázala, že všichni jsme lidé, a popsala, jak snadno v naší komunitě vznikají přátelství, třetí týden se věnoval spolupracím a ten čtvr