Dívka mezi stranami

Máme tu poslední páteční večer a s ním úplně poslední článek v rámci projektu Měsíc bookstagramu! Celý březen jsem si díky němu hrozně užila a já jsem ráda, že jste se i přes všechny nepříjemnosti, které nám obrátily naši rutinu vzhůru nohama, zapojovali přispíváním svých názorů, nebo čtením těch mých. Ale máme před sebou ještě celé jedno téma! Tak si ho tedy pojďme rozebrat, dnes o tom, proč sledujeme naše oblíbené blogery. Za vším stojí lidé aneb co dělá dobrého blogera! JAKÝ OBSAH RÁDA SLEDUJU? Co se týče blogů, není jich moc, které bych primárně vyhledávala, spíš projíždím odkazy na facebooku či na instagramu a podívám se na to, co mě zaujme. Těch pár lidí, jejichž články ale čtu pravidelně, mi musí vyrazit dech osobitým stylem psaní, alespoň částečně pravopisně správnými texty (chápu překlepy, určitě se mi to občas stane taky, ale čeho je moc, toho je příliš) a také svou osobností. Zkrátka mě musí bavit! A ten poslední bod vlastně platí i o lidech, které sleduju na ...

Mám pocit, jako by oba minulé články byly jen takovým úvodem a až dnes jsem měla plně rozvinout myšlenku celého projektu, protože právě názor některých lidí, že recenzenti, kteří s někým spolupracují, nemohou napsat objektivní recenzi, se touto výzvou snažím vyvrátit. Když jsem ji začala plánovat, měla jsem totiž jasný cíl, představit knižní komunitu lidem mimo ni a pokusit se uvést na pravou míru všechny ty vzniklé předsudky, co o knižních blogerech mají. A myslím, že téma třetího týdne, tedy Upřímnost, vstřícnost, čest aneb spolupráce není synonymem pro podplacené recenzenty , většinu těchto předsudků skvěle ilustruje. Téma recenzí a spoluprací jsem už několikrát trochu nakousla, a ačkoli jsem se velmi snažila to omezit jen na nutné minimum, je to něco, co je s knižním světem tak provázané, že to zcela vynechat nejde. A věřte mi, že i v posledním článku se k této problematice vrátíme, i když zase z jiného ohledu. A protože se opět jedná o celkem rozsáhlé téma, dovolila j...

Minulý týden jsem vám v krátkosti představila můj projekt Měsíc bookstagramu a seznámila vás s mým názorem na první téma, dnes bych se s vámi ráda podívala na druhé zadání této výzvy. Tento týden se nesl v podobném duchu jako ten minulý, jen jsme se na tutéž problematiku podívali z trochu osobnějšího hlediska. Takže bez dalšího omílání, druhé téma nese název Můj druhý domov aneb knižní komunita a já . Už minule jsem toto téma trochu nakousla, ale snažila jsem se co nejvíce držet samotného vývoje, což bylo koneckonců vlastní zadání. Nicméně dnes mám volnou ruku, a tak vám mohu knižní komunitu představit v celé své kráse od začátku do konce. Tedy, skoro.  Za svůj šestnáctiletý život jsem mohla patřit do několika internetových komunit, ale ta knižní mi k srdci přirostla zdaleka nejvíce. Nikde jinde jsem na jednom místě neviděla tolik lidí, kteří by mi byli ochotní kdykoli pomoct a věnovali své tvorbě takové úsilí. Přesto není nic jen růžové a i knižní komunita má své zápo...

Pokud blíže sledujete můj instagram nebo se třeba pohybujete v určitých skupinách na facebooku, možná jste během února zaznamenali projekt Měsíc bookstagramu . Ve zkrácené verzi se jedná o výzvu, do které se můžete libovolně zapojit a s jejíž pomocí se snažím přiblížit uzavřenou knižní komunitu více lidem.  Donutila mě k tomu jedna konverzace, v níž se dotyčný, který debatu rozpoutal, ptal na názor na knižní blogery. A já se kromě jiných stanovisek dočetla třeba to, že „knižním blogerům se nedá věřit a bookstagramerky jsou úplně nejhorší“. Celkem mě to zamrzelo, protože takto často soudí právě lidé, kteří světu knižních blogerů úplně neporozuměli. A právě tohle mě přivedlo k nápadu zasvětit březen, měsíc knih a internetu, právě bookstagramu. V následujících týdnech tak každý pátek až do konce března vydám článek, v němž s pomocí těch, kteří se do mého projektu zapojili a zapojí, obsáhnu určitou stránku knižní komunity převážně na bookstagramu. Doufám, že si z toho mn...

Když mi bylo nějakých dvanáct, nad ryze dětskými knihami jsem ohrnovala nos. Už jsem přece byla hrozně dospělá, začala jsem objevovat young adult literaturu a ty knížky pro děti byly pod mou úroveň. Na tohle období teď vzpomínám se smíchem, protože nechápu, jak jsem si to mohla vůbec myslet. Dnes je mi šestnáct a vždy jásám, když narazím na milou, kouzelnou dětskou knihu s krásnými ilustracemi, protože při jejich čtení nemusím myslet na nic a prostě se jen vracím do dob, kdy jsem byla v tom věku, kdy byly tyhle knihy pro mě. V minulých týdnech jsem na instagramu četla příspěvek o tom, že bychom měli číst knihy, co nás baví, bez ohledu na věk či cokoli jiného, což je věc, nad kterou jsem přemýšlela už delší dobu. Kdo určuje, jaké knihy jsou vlastně pro nás? Že ve dvaceti nemůžete číst literaturu pro mládež a dětským knihám musíte dát po určitém věku sbohem, než je budete předčítat svým dětem? Myslím, že lidé, co se až moc řídí tímhle věkovým doporučením, mohou přijít o spoustu...

Zdravím vás u tohoto speciálního článku, kde se vám já, odpůrce většiny romantických zápletek v knihách, pokusím nastínit mé nejoblíbenější smyšlené páry. To abyste viděli, že i já mám srdce, víte. Takže pokud vás zajímá, které knižní či filmové romance si mě získaly, čtěte dál! Damon a Elena Kdo z nás by nemiloval okouzlujícího Damona Salvatore, zlomeného a zničeného upířího bratra, který jen neví, jak si poradit se svou zlobou a bolestí? A koho z nás by nebavilo sledovat jak jeho láska k přítelkyni bratra pomalu ničí všechny bariéry, které si postavil kolem svého zkamenělého srdce? Upíří deníky jsou klišé nejvyšší kategorie, ale bez mučení přiznám, že tohle klišé prostě ve svém životě potřebuju. Stejně jako tohohle trochu destruktivního upíra, kterému jsem celý seriál fandila, ať už mu to s Elenou konečně vyjde a byla z jejich pomalého sbližování možná nervóznější než oni sami. Will a Tessa Ale teď už pojďme k páru, který nemáme zkreslený pohledným Ianem Somerhalderem....

Protože jsem byla dříve aktivní členkou wattpadovské komunity, vydání fantasy příběhu Terry März jsem mohla sledovat díky všem skupinám na facebooku z první ruky. A tak, když se mi naskytla příležitost si její vydanou knihu přečíst a zrecenzovat, neváhala jsem ani chvíli. A v čem vlastně celá kniha tkví? Strážkyně Hadiya se po zjištění o svém původu vydává do magického světa jménem Tolara. Obklopená samotou a nevědomostí si najednou není jistá, komu může věřit. A když se jí začnou zjevovat tajemství i lidé z její mlhou zahalené minulosti, bude ještě více odhodlaná zjistit pravdu a vypomoct při záchraně celého světa.  Když jsem se začetla, byla jsem více než nadšená. U fantasy miluji rozvitá souvětí plná přirovnání a metafor a přesně tímhle stylem psaní autorka vládne. Je hutný a zahryzne se vám přímo do vašeho čtenářského nitra, což je přesně to, co na knihách zbožňuji. Ovšem jak rychle jsem se začetla, tak rychle mě čtení přestalo bavit. Brzy mi konzistence vět ...

Znáte to, když se na něco hrozně moc těšíte, ale pak vás to ve všech ohledech zklame? Tak přesně takhle bych já popsala můj vztah s Temným experimentem. Jakmile jsem se dozvěděla, že Stranger Things bude mít svůj prequel, div jsem si v kalendáři nezačala odškrtávat dny. Do seriálu jsem se zamilovala, a tak jsem prostě nějak doufala, že i knížka musí být boží. Protože to je Stranger Things a to je super, ne? Achjo, jak já jsem se spletla. V této knize se nám dostává pohledu do minulosti, setkáváme se tam s mladou Terry, matkou Eleven, která se připlete do cesty děsivým vládním experimentům. Místo toho, aby uprchla, jak nejdál může, se ale vrhá přímo do středu nebezpečí a snaží se odhalit, kdo je to ten tajemný dr. Brenner a oč mu vlastně jde. Celý seriál je známý svou děsivou atmosférou, která se jim daří držet po dobu všech tří sérií, ale pokud se tohle strašidelné napětí knihy třeba jen dotklo, leklo se a uteklo pryč. Miluju knihy, které mě chytnou a nepustí, a Temný e...