V osmnácti hoď young adult z okna aneb čtení podle věkových kategorií

Když mi bylo nějakých dvanáct, nad ryze dětskými knihami jsem ohrnovala nos. Už jsem přece byla hrozně dospělá, začala jsem objevovat young adult literaturu a ty knížky pro děti byly pod mou úroveň. Na tohle období teď vzpomínám se smíchem, protože nechápu, jak jsem si to mohla vůbec myslet. Dnes je mi šestnáct a vždy jásám, když narazím na milou, kouzelnou dětskou knihu s krásnými ilustracemi, protože při jejich čtení nemusím myslet na nic a prostě se jen vracím do dob, kdy jsem byla v tom věku, kdy byly tyhle knihy pro mě.

V minulých týdnech jsem na instagramu četla příspěvek o tom, že bychom měli číst knihy, co nás baví, bez ohledu na věk či cokoli jiného, což je věc, nad kterou jsem přemýšlela už delší dobu. Kdo určuje, jaké knihy jsou vlastně pro nás? Že ve dvaceti nemůžete číst literaturu pro mládež a dětským knihám musíte dát po určitém věku sbohem, než je budete předčítat svým dětem?

Myslím, že lidé, co se až moc řídí tímhle věkovým doporučením, mohou přijít o spoustu knih, které by si jinak zamilovali. Však jedna z mých úplně nejoblíbenějších je middle grade a rozhodně se za to nestydím! Právě moje babička mi často říká něco ve smyslu, že viděla knížku, co ji moc zaujala, ale pak zjistila, že to je young adult, a to není pro ni. Ale proč ne? Kolikrát jsou ty young adultovky mnohem promyšlenější, kvalitnější a lepší než kdejaké braky pro dospěláky (nemluvě o tom, že kolikrát to young audlt ani není, ale o tom někdy příště).

Jenže tohle neplatí jenom na knihy, které už dávno nejsou pro nás, ale taky na ty, co nám zakazují, protože jim prý ještě nemůžeme porozumět. Každý dospívá jinak a zatímco někdo nebude schopný plně pochopit Lolitu ani v padesáti, někdo jiný může být natolik dospělý, že knize porozumí už ve čtrnácti.

Dlouho jsem si ale myslela přesný opak, jak jste možná pochopili z prvního odstavce tohoto článku. Myslela jsem si, že teď musím číst jenom literaturu pro mládež a že jednoho dne se vzbudím, najednou to všechno pošlu pryč a zamiluju se do Austenové a Hemingwaye. Naštěstí jsem si uvědomila, že takhle to nefunguje, a hodně mi v tom pomohla právě naše knižní komunita, v níž si každý inspirativně čte to, co chce, i kdyby to měl být ve třiceti Klub tygrů. Díky tomu teď u mě v knihovničce najdete všechno od klasiky po knížky, kde je víc obrázků než textu, a jsem za to ráda.

Prostě každý jsme jinde a každý od knih chceme něco jiného. Někdo hledá jen odpočinek a pobavení, jiný chce dílo, co ho donutí přemýšlet. A odsuzovat knihu jen na základě toho, že ji nakladatelé doporučují od devíti do třinácti let? Vždyť kvůli tomu byste mohli přijít o tolik zajímavých kousků, tak se nebojte a vytáhněte v tramvaji hrdě i knihu, která třeba nevyhrává prestižní literární ceny a její hlavní hrdinové ještě chodí na základku, protože proč ne. Nikdo nám nemůže diktovat, jaké knihy jsou pro nás.

Na závěr bych vám ráda doporučila dvě knihy, které mě k sepsání tohoto článku inspirovaly. V rámci spolupráce mi je zaslal e-shop MegaKnihy a já se do nich úplně zamilovala! A jo, jsou pekelně dětský.

Vypráví příběh o medvídkovi a tučňákovi, kteří přišli o rodiče a museli se naučit, jak přežít jen sami dva. Každá kniha vám poskytne jeden rozkošný zážitek těchto dvou podivných přátel a v kombinaci s krásnými ilustracemi se stane milým čtivem pro zlepšení nálady nebo třeba před spaním. Je to jednohubka, neskutečně milá a dojemná. A možná vám teď přijdu divná, ale když si medvídek myslel, že červený balonek, co ulétl z lodi, je její vajíčko, snažil se ho vysedět a potom pod ním praskl, fakt se mi chtělo brečet. Mně bylo prostě líto toho medvídka. (Pro představu, u sledování Hry o trůny jsem brečela maximálně třikrát. Ale medvídek, který si chce vysedět mládě lodi, je prostě něco jiného, chápejte mě.)

Pokud vás baví milé příběhy pro děti, nebo třeba chcete zaujmout své děti, mladší sourozence, tahle dvojice knížek je fakt miloučká a určitě se k ní ještě někdy vrátím.

A vy mi dejte vědět, jak jste na tom se čtením knih, co jsou mimo vaši věkovou kategorii, vy. Ráda si počtu!

Sára