Přeskočit na hlavní obsah

V osmnácti hoď young adult z okna aneb čtení podle věkových kategorií

Když mi bylo nějakých dvanáct, nad ryze dětskými knihami jsem ohrnovala nos. Už jsem přece byla hrozně dospělá, začala jsem objevovat young adult literaturu a ty knížky pro děti byly pod mou úroveň. Na tohle období teď vzpomínám se smíchem, protože nechápu, jak jsem si to mohla vůbec myslet. Dnes je mi šestnáct a vždy jásám, když narazím na milou, kouzelnou dětskou knihu s krásnými ilustracemi, protože při jejich čtení nemusím myslet na nic a prostě se jen vracím do dob, kdy jsem byla v tom věku, kdy byly tyhle knihy pro mě.


V minulých týdnech jsem na instagramu četla příspěvek o tom, že bychom měli číst knihy, co nás baví, bez ohledu na věk či cokoli jiného, což je věc, nad kterou jsem přemýšlela už delší dobu. Kdo určuje, jaké knihy jsou vlastně pro nás? Že ve dvaceti nemůžete číst literaturu pro mládež a dětským knihám musíte dát po určitém věku sbohem, než je budete předčítat svým dětem?

Myslím, že lidé, co se až moc řídí tímhle věkovým doporučením, mohou přijít o spoustu knih, které by si jinak zamilovali. Však jedna z mých úplně nejoblíbenějších je middle grade a rozhodně se za to nestydím! Právě moje babička mi často říká něco ve smyslu, že viděla knížku, co ji moc zaujala, ale pak zjistila, že to je young adult, a to není pro ni. Ale proč ne? Kolikrát jsou ty young adultovky mnohem promyšlenější, kvalitnější a lepší než kdejaké braky pro dospěláky (nemluvě o tom, že kolikrát to young audlt ani není, ale o tom někdy příště).

Jenže tohle neplatí jenom na knihy, které už dávno nejsou pro nás, ale taky na ty, co nám zakazují, protože jim prý ještě nemůžeme porozumět. Každý dospívá jinak a zatímco někdo nebude schopný plně pochopit Lolitu ani v padesáti, někdo jiný může být natolik dospělý, že knize porozumí už ve čtrnácti.

Dlouho jsem si ale myslela přesný opak, jak jste možná pochopili z prvního odstavce tohoto článku. Myslela jsem si, že teď musím číst jenom literaturu pro mládež a že jednoho dne se vzbudím, najednou to všechno pošlu pryč a zamiluju se do Austenové a Hemingwaye. Naštěstí jsem si uvědomila, že takhle to nefunguje, a hodně mi v tom pomohla právě naše knižní komunita, v níž si každý inspirativně čte to, co chce, i kdyby to měl být ve třiceti Klub tygrů. Díky tomu teď u mě v knihovničce najdete všechno od klasiky po knížky, kde je víc obrázků než textu, a jsem za to ráda.

Prostě každý jsme jinde a každý od knih chceme něco jiného. Někdo hledá jen odpočinek a pobavení, jiný chce dílo, co ho donutí přemýšlet. A odsuzovat knihu jen na základě toho, že ji nakladatelé doporučují od devíti do třinácti let? Vždyť kvůli tomu byste mohli přijít o tolik zajímavých kousků, tak se nebojte a vytáhněte v tramvaji hrdě i knihu, která třeba nevyhrává prestižní literární ceny a její hlavní hrdinové ještě chodí na základku, protože proč ne. Nikdo nám nemůže diktovat, jaké knihy jsou pro nás.

Na závěr bych vám ráda doporučila dvě knihy, které mě k sepsání tohoto článku inspirovaly. V rámci spolupráce mi je zaslal e-shop MegaKnihy a já se do nich úplně zamilovala! A jo, jsou pekelně dětský.


Vypráví příběh o medvídkovi a tučňákovi, kteří přišli o rodiče a museli se naučit, jak přežít jen sami dva. Každá kniha vám poskytne jeden rozkošný zážitek těchto dvou podivných přátel a v kombinaci s krásnými ilustracemi se stane milým čtivem pro zlepšení nálady nebo třeba před spaním. Je to jednohubka, neskutečně milá a dojemná. A možná vám teď přijdu divná, ale když si medvídek myslel, že červený balonek, co ulétl z lodi, je její vajíčko, snažil se ho vysedět a potom pod ním praskl, fakt se mi chtělo brečet. Mně bylo prostě líto toho medvídka. (Pro představu, u sledování Hry o trůny jsem brečela maximálně třikrát. Ale medvídek, který si chce vysedět mládě lodi, je prostě něco jiného, chápejte mě.)

Pokud vás baví milé příběhy pro děti, nebo třeba chcete zaujmout své děti, mladší sourozence, tahle dvojice knížek je fakt miloučká a určitě se k ní ještě někdy vrátím.

A vy mi dejte vědět, jak jste na tom se čtením knih, co jsou mimo vaši věkovou kategorii, vy. Ráda si počtu!
Sára

Komentáře

  1. Narazila jsem na článek náhodou a upřímně ... táhne mi na 30... ale jelikož mám ráda fantasy prvky, ale i trošku klišé romantiku, ovšem klasiku v podobě Jane Austen, Charlese Dickense atd mám také ráda už od nácti...
    Spousta knih, které dostávám, jsou zařazeny v young adult sekci, pokud ne přímo v dětském oddělení :D naposledy třeba Anna ze zeleného domu, což byla moje největší srdcovka jako dítě a tak jsem si vyslechla řádnou palbu od kamarádky, která byla vybírat můj dárek v dětské sekci ;)

    Nevadí mi to... čtu, co se mi líbí a co mě baví... nestydím se chodit po Praze s Percy Jacksonem v ruce nebo s Howlův zámek v oblacích či jakoukoliv jinou knihou zaměřenou na dětské publikum a spoustu těch vyloženě dětských knížek si ráda prohlížím kvůli ilustracím... jako pardon, ale když já byla dítě, tak bych za atlas ročních období nebo zvířátka v lese dala cokoliv :)

    Nestydím se za to co čtu! :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mně se hrozně líbí dětské knihy, co vychází teď, za mě jich tolik krásných nebylo a vyrůstala jsem v podstatě na Krolupperové, Drijverové a potom klasických pohádkách, akorát vždy jinak zpracovaných. :)

      Taky miluju klasiky jako Austenovou a zároveň si přečtu fantasy, což je moje největší srdcovka.

      Smazat
  2. Mluvíš mi z duše, ve čtrnácti jsem si připadala moc velká i na young adult a sahala po detektivkách a hororech. Pak jsem šla studovat českou literaturu a zjistila jsem, že máme úžasné autory a nádherné knihy. I ty staré. A myslím, že tahle láska k české literatuře mi už zůstane. Pak mi umřela babička a vypořádávala jsem se s tím po svém - četla jsem hodně pohádek, které nám čítávala ona, když jsme byli děti. A teď mám vlastní děti a čtu všechno. :) Krom vyložených slaďáren.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já teď tu starší českou literaturu objevuju na střední díky povinné četbě a těším se na každou další knížku, která mi ukáže trochu víc z naší literární historie. :)

      Čtu taky tak nějak všechno, samozřejmě mám oblíbenější a méně oblíbené žánry, ale v knihovničce bych našla asi každý. Sice moc neholduju thrillerům a hororům, protože se u nich bojím, ale už se taky stalo, že mě jich pár zaujalo a já jsem si je prostě chtěla přečíst.

      Smazat
  3. Pěkný článek... Já osobně nemám vyhraněný styl a čtu podle nálady... Jednou je to YA, jindy thriller, pohádka nebo holocaust... Prostě když mě zaujme anotace a je na to nálada, tak si to přečtu a jestli to odpovídá mému věku neřeším :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Tohle téma mi už pár dní vrtá hlavou. Za poslední rok se mi dost změnil čtenářský vkus a místo po zamilovaných románkách častěji sáhnu po klasice, fantasy, současné české próze nebo světovce. Nebo taky jednou za čas po dětských knížkách a čím dál častěji po Odeonkách, který jsem si poslední dobou fakt zamilovala. Když mám takový čtenářský "rozpětí" (dejme tomu, ale nevím jak to jinak popsat) tak mi přijde naprosto zbytečné rozdělovat knížky na věkové kategorie. Ale chápu, je to užitečné a normální. Opravdu se mi ale líbí, že na některých (nebo všech?) dětských knížkách od Albatrosu je od 9 do 99 let. Je to takový milý a nemá to potřebu tolik škatulkovat. Skvělý článek :)

    OdpovědětSmazat
  5. Tak mně se pomalu blíží třicítka a stejně s chutí sáhnu po YA knihách, nebo i po čtivu pro mladší. Jsou to pro mě takové nenáročné oddechovky, které si vezmu, aby si hlava odpočala. Protože někdy je to fakt zapotřebí. Na druhou stranu spoustu klasik jsem si zamilovala jako teenager, myslím, že třeba s Jane Austenovou jsem přišla poprvé do kontaktu, když mi bylo nějakých 13 a je to pořád moje srdcovka. Vzpomínám si, že na gymplu jsem četla mraky klasických knih, protože mě to prostě bavilo. Věk je jen číslo a každý dozráváme jinak rychle, takže není nic špatného na tom číst knihy, které pro nás třeba nejsou primárně určeny. Protože o tom, co chceme číst, si rozhodujeme my sami.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, já si Austenovou přečetla poprvé v patnácti, ale moc se mi líbila. Ovšem moje srdcovka je Jane Eyreová, tu bych mohla číst pořád!

      Smazat
  6. Taky občas ráda sáhnu po pěkné dětské knížce :)

    OdpovědětSmazat
  7. Všichni zůstáváme v srdci tak trochu dětmi, a proto není žádná hanba sáhnout sem tam po pohádce, ačkoli já už jako malý preferoval nejvíce ty krvavé. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já teda vždycky milovala a doteď nejvíc miluju Popelku nebo Krásku a zvíře, naopak třeba Červená karkulka mi teď zpětně připadá dost děsivá. :D

      Smazat

Okomentovat

Velice děkuji za komentář. Jakmile se dostanu od knihy k notebooku, odpovím na něj. :)