Vždycky jsem legendy o králi Artušovi měla ráda, a když mě tak autor oslovil, zda bych mu jím napsanou knihu, která je zpracovává, nechtěla zrecenzovat, s nadšením jsem na to kývla. Bohužel jsem od ní očekávala něco jiného, než čeho se mi nakonec dostalo, a tak mě víceméně zklamala.
Kniha je rozdělena na tři povídky. První z nich, ta nejobsáhlejší, se zaměřuje na život sira Tristana a jeho ženy Isoldy, druhá vypráví o Mordredovi, Merlinovi a Morganě a hlavním hrdinou třetího příběhu je rytíř Jahy. Autor při psaní čerpal ze skutečných legend, které obohatil dnešním nadhledem, humorem a vlastními myšlenkami.
Už v úvodu jsem zmiňovala, že mě kniha zklamala, ovšem mé zklamání nepramenilo z toho, že bych četla špatnou knihu. Jen se mi dostalo jiného zážitku, než jsem doufala. Když se jedná o historickou četbu, mám ráda dlouhá souvětí, barvité popisy, nevadí mi, když je kniha složitá, a já ji čtu dlouho, protože vyžaduje mé plné soustředění, naopak to mám ráda. Proto mě mrzí ten plytký styl, který mě absolutně nebavil, zvlášť když jde vidět, že autor by to zvládnul mnohem lépe.
Jenže on místo toho napsal Legendy Camelotu tím stylem, že vám stránky sice utíkají celkem rychle a více než dvě tři hodiny čtení vám rozhodně nezabere, ovšem já osobně jsem z knihy neměla žádný zážitek. Text pro mě byl nezáživný, protože mi připadal moc jednoduchý.
Na druhou stranu chápu, že v tomto ohledu nejsem cílovou skupinou. Kniha je díky tomu ideální pro začínající nebo mladší čtenáře, které třeba tyto legendy baví a chtějí se o nich něco dozvědět formou, která je neodradí. Ovšem když se v knize vyprávějící příběh z pátého století objevilo slovo vegetarián, to už se nedalo svádět na snahu o zjednodušení pro ty méně čtenářsky gramotné. To tam prostě nemělo co dělat. A tohle byl jenom jeden příklad za všechny, zkrátka jsem nevěřila té atmosféře, kterou se autor snažil budovat.
Ruku v ruce s tím jde i humor, na který jsem v knize narazila. Je fajn, když je kniha vtipná, špatné ale je, když vím, že teď bych se měla usmát, ale nemůžu, protože mi to zkrátka vtipné nepřijde. A právě takový pocit jsem měla, když Morgana řekla: „Unesla jsem tu tvou Isolínu, nebo jak se jmenuje.“
Nicméně díky rozdělení knihy na tři povídky jsem v ní i já našla části, které mě bavily. První povídka se mi až na výjimky líbila celá, ve druhé mě bavila historie Merlina a Morgany, ovšem na tu třetí už jsem se vůbec nemohla soustředit a mysl mi odbíhala jinam.
Kniha je fajn pro ty, kteří se čtením historických příběhů nemají tolik zkušeností. Je rychlá, čtivá, svižná, pěkně vykresluje legendy o králi Artušovi a myslím, že do budoucna má i autorův styl psaní nějaký potenciál, když se dostatečně vybrousí. Stejně tak potenciál samotné knihy je pro mě nevyužitý, nicméně věřím, že si může najít spoustu čtenářů. Jen od toho nečekat to, v co jsem doufala já.
Zde si knihu můžete zdarma stáhnout a přečíst, a pokud vás zaujme, určitě můžete autora podpořit koupí papírového výtisku.
Autor: Filip Jahoda
Kniha je rozdělena na tři povídky. První z nich, ta nejobsáhlejší, se zaměřuje na život sira Tristana a jeho ženy Isoldy, druhá vypráví o Mordredovi, Merlinovi a Morganě a hlavním hrdinou třetího příběhu je rytíř Jahy. Autor při psaní čerpal ze skutečných legend, které obohatil dnešním nadhledem, humorem a vlastními myšlenkami.
Už v úvodu jsem zmiňovala, že mě kniha zklamala, ovšem mé zklamání nepramenilo z toho, že bych četla špatnou knihu. Jen se mi dostalo jiného zážitku, než jsem doufala. Když se jedná o historickou četbu, mám ráda dlouhá souvětí, barvité popisy, nevadí mi, když je kniha složitá, a já ji čtu dlouho, protože vyžaduje mé plné soustředění, naopak to mám ráda. Proto mě mrzí ten plytký styl, který mě absolutně nebavil, zvlášť když jde vidět, že autor by to zvládnul mnohem lépe.
Jenže on místo toho napsal Legendy Camelotu tím stylem, že vám stránky sice utíkají celkem rychle a více než dvě tři hodiny čtení vám rozhodně nezabere, ovšem já osobně jsem z knihy neměla žádný zážitek. Text pro mě byl nezáživný, protože mi připadal moc jednoduchý.
Na druhou stranu chápu, že v tomto ohledu nejsem cílovou skupinou. Kniha je díky tomu ideální pro začínající nebo mladší čtenáře, které třeba tyto legendy baví a chtějí se o nich něco dozvědět formou, která je neodradí. Ovšem když se v knize vyprávějící příběh z pátého století objevilo slovo vegetarián, to už se nedalo svádět na snahu o zjednodušení pro ty méně čtenářsky gramotné. To tam prostě nemělo co dělat. A tohle byl jenom jeden příklad za všechny, zkrátka jsem nevěřila té atmosféře, kterou se autor snažil budovat.
Ruku v ruce s tím jde i humor, na který jsem v knize narazila. Je fajn, když je kniha vtipná, špatné ale je, když vím, že teď bych se měla usmát, ale nemůžu, protože mi to zkrátka vtipné nepřijde. A právě takový pocit jsem měla, když Morgana řekla: „Unesla jsem tu tvou Isolínu, nebo jak se jmenuje.“
Nicméně díky rozdělení knihy na tři povídky jsem v ní i já našla části, které mě bavily. První povídka se mi až na výjimky líbila celá, ve druhé mě bavila historie Merlina a Morgany, ovšem na tu třetí už jsem se vůbec nemohla soustředit a mysl mi odbíhala jinam.
Kniha je fajn pro ty, kteří se čtením historických příběhů nemají tolik zkušeností. Je rychlá, čtivá, svižná, pěkně vykresluje legendy o králi Artušovi a myslím, že do budoucna má i autorův styl psaní nějaký potenciál, když se dostatečně vybrousí. Stejně tak potenciál samotné knihy je pro mě nevyužitý, nicméně věřím, že si může najít spoustu čtenářů. Jen od toho nečekat to, v co jsem doufala já.
Zde si knihu můžete zdarma stáhnout a přečíst, a pokud vás zaujme, určitě můžete autora podpořit koupí papírového výtisku.
Žánr: fantasy
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Šuplík
Počet stran: 190
Cílová skupina: nečtenáři, kteří se zajímají o danou tematiku
Cílová skupina: nečtenáři, kteří se zajímají o danou tematiku
Mé hodnocení: 51 %
Děkuji za přečtení mé první knížky a za její zrecenzování. F. Jahoda
OdpovědětVymazatNení vůbec zač! :)
Vymazat