Zuzana Ryšavá: Často si užívám psaní negativních postav víc než těch pozitivních.

Zuzana Ryšavá je autorkou dívčích románů a na kontě má už tři, první a třetí vyšly v letech 2015 a 2019 u nakladatelství Egmont a ten druhý v roce 2017 pod záštitou brněnského Backstage Books. Hrdinkami jejích knih jsou většinou náctileté dívky, které zažívají nějaké problémy a snaží se s nimi vyrovnat. 

Já sama mám rozečtenou Nelu, která mi svou zápletkou i stylem psaní mírně připomíná Lenku Lanczovou, již jsem hltala tak dva roky zpátky o letních prázdninách jako divá. Pokud tedy hledáte jednoduchou četbu, u které si odpočinete, myslím, že Zuzana Ryšavá je přesně pro vás.

A vzhledem k tomu, že jsem Zuzku spolu s nakladatelstvím Backstage Books pozvala na svůj dubnový sraz v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, který se měl konat zítra, ale bohužel se kvůli současné situaci musel přesunout, rozhodla jsem se vám ji zprostředkovat alespoň malým rozhovorem.

Jak bys svou tvorbu představila čtenářům?

Píšu dívčí romány a povídky, které se obvykle točí kolem lásky, ale často v nich najdete i vážnější témata. I když slovo „dívčí“ je možná trochu zavádějící, protože mám čtenářky napříč všemi věkovými kategoriemi, a dokonce i několik čtenářů.

Proč ses rozhodla psát zrovna dívčí romány? Měla jsi ambice i na jiné žánry?

Niky, moji první knihu, jsem v hlavě nosila několik let. A od začátku jsem věděla, že to bude dívčí román. Potom se z jedné knihy stala série, takže ten žánr už byl daný dopředu. Vlastně šlo o to, že já jsem se tím vymýšlením a psaním sama bavila. Psala jsem něco, co bych si sama ráda přečetla. Něco pozitivního, zamilovaného, při čem se člověku rojí motýlci v břiše.

Momentálně jsou ze série Niky stories vydané tři díly, ale mělo by jich být celkem pět. A podobně jako tehdy už teď zase nosím v hlavě nápad na něco nového. A právě tam bych ráda zabrousila do jiného žánru. Ale zatím je brzy na to prozrazovat, o co půjde.

Co tě na psaní baví nejvíce?

Všechno. Baví mě celý proces. Ale asi nejlepší je pocit, kdy najednou přijde nějaký nápad, který posune celý příběh někam jinam. Nebo když píšu nějakou pasáž a už v tu chvíli vím, že to bude moje nejoblíbenější část knihy.

Máš někdy autorský blok? Jak proti němu bojuješ?

Tohle zná asi každý autor. Já mívám období, kdy nepíšu vůbec. Někdy to trvá i několik měsíců. Ale už jsem se naučila, že nemá cenu se do psaní nutit. Ono to zase přijde samo. A často mě během toho období nečinnosti napadne něco, co zásadně změní celou scénu, nebo i celou knihu. Takže vím, že je lepší čekat na ten správný nápad a na tu správnou psací náladu, než horko těžko vypotit něco, s čím bych potom třeba nebyla spokojená.

Jak tvoříš své postavy? Cítíš při psaní, že máš nějaké radši než jiné?

Teď přemýšlím, jestli je nějaká postava, kterou bych vyloženě neměla ráda. Nejspíš ne. Já si užívám psaní i těch nepříjemných, negativních postav. Často víc, než těch kladných. Jsem hodně zvědavá na reakce na moji čtvrtou knihu Bea, protože si myslím, že hlavní hrdinka bude jedna z těch, kterou lidi buď milují, nebo nesnáší. Ale právě proto je pro mě tak zábavné ji psát.

A jak tvořím postavy? Hlavní hrdinka a její „love interest“ přichází vždycky spolu s prvním nápadem na knihu. Oni dva utváří tu hlavní dějovou linku. A ostatní postavy se tak nějak vyloupnou podle potřeb příběhu. O některých postavách mám jasnou představu od začátku. Ale třeba u druhé knihy se mi stalo, že jsem si zhruba v půlce psaní jednu vedlejší postavu úplně rozmyslela, protože mě napadlo, že to bude ten správný dějový zvrat. Vracela jsem se na začátek a všechno přepisovala. Takže ten proces tvorby je pokaždé trošku jiný.

První kniha vyšla u Egmontu, další u Backstage Books a třetí zase u Egmontu. Proč ses rozhodla změnit nakladatelství?

Za změnou stálo hned několik důvodů, které jsou ale tak trochu interní. Každé nakladatelství má jiný přístup, nicméně s oběma je skvělá spolupráce. Vždycky mi ve všem vyšli vstříc. A svým způsobem každé z nich přišlo v tu pravou dobu, kdy jsem právě jejich přístup potřebovala.

Co bys doporučila lidem, kteří mají dopsanou knihu a chtějí ji vydat? Jak by měli postupovat a jak tento proces probíhal u tebe?

Posílat rukopis do všech možných nakladatelství a doufat, že to vyjde. Jinak asi není moc co radit. A nevzdat se, i když je ten proces zdlouhavý a únavný. Anebo zkusit svou knihu dostat ke čtenářům přes jinou platformu. Já jsem třeba Niky, mou první knihu, uveřejňovala na blogu. Až potom se podařilo ji vydat. Ale bylo fajn, že v té době už měli lidé trochu povědomí o mém psaní. I když to byl jen malý okruh, ale pomohlo to.

Myslíš si, že je pro vlastní psaní důležitá i četba knih ostatních? A ty čteš?

Čtu hrozně ráda, i když bohužel ne tolik, jak bych chtěla. Čtení je určitě důležité. Rozšiřuje slovní zásobu a pomáhá s vyjadřováním. Jen si člověk musí dávat pozor, aby nepřebíral styl vyprávění jiného autora.

Já hodně čtu v angličtině, a pak mívám problém, že chci něco vyjádřit a napadá mě to jen anglicky, ale ne česky.

Co tě baví kromě tvůrčího psaní?

Už léta dělám aerobik a jógu. Takže věci na hony vzdálené psaní. Zabírá mi to hodně času, ale miluju to. Člověk si krásně pročistí hlavu od sezení u počítače. Kromě toho ráda zajdu do kina nebo do divadla a vždycky mám rozkoukaný nějaký seriál. Myslím, že lidé, kteří čtou můj blog, mají docela přehled, co dělám.

Co si myslíš o české a slovenské komunitě knižních blogerů? Máš dojem, že jsou pro autory a propagaci jejich děl důležití?

Až na jednu výjimku mám s českými a slovenskými blogery a bookstagramery jen dobré zkušenosti. Vždycky mě hrozně potěší, když zveřejní fotku s některou mojí knihou nebo třeba i recenzi. Je moc hezké vidět, že tolik mladých lidí tak nadšeně čte. Navíc má spousta z nich opravdu talent na tvorbu fotek.

Asi úplně nedokážu posoudit, jak moc jejich práce autorům pomáhá, jestli má nějaké konkrétní dopady na prodejnost, ale každopádně vytváří o knihách povědomí. A taky pomáhají autorům už jen tím, že ukazují, že je čtení pořád in.

Máš ještě něco, co bys ráda vzkázala čtenářům?

Rozhodně bych vzkázala, že jsem ráda, že čtou, a že mi poskytují zpětnou vazbu. A taky že se budu snažit, aby byla čtvrtá kniha co nejdřív na pultech knihkupectví. A na závěr, že doufám, že budou mít Beu stejně rádi jako já.

Znáte autorčinu tvorbu? Jakou z jejích knih máte nejraději? Pokud by vás o autorce zajímalo něco víc, neváhejte ji kontaktovat na jejím instagramu a mějte se pěkně!

Sára