Upřímnost, vstřícnost, čest aneb spolupráce není synonymem pro podplacené recenzenty | Měsíc bookstagramu

Mám pocit, jako by oba minulé články byly jen takovým úvodem a až dnes jsem měla plně rozvinout myšlenku celého projektu, protože právě názor některých lidí, že recenzenti, kteří s někým spolupracují, nemohou napsat objektivní recenzi, se touto výzvou snažím vyvrátit. Když jsem ji začala plánovat, měla jsem totiž jasný cíl, představit knižní komunitu lidem mimo ni a pokusit se uvést na pravou míru všechny ty vzniklé předsudky, co o knižních blogerech mají. A myslím, že téma třetího týdne, tedy Upřímnost, vstřícnost, čest aneb spolupráce není synonymem pro podplacené recenzenty, většinu těchto předsudků skvěle ilustruje.

Téma recenzí a spoluprací jsem už několikrát trochu nakousla, a ačkoli jsem se velmi snažila to omezit jen na nutné minimum, je to něco, co je s knižním světem tak provázané, že to zcela vynechat nejde. A věřte mi, že i v posledním článku se k této problematice vrátíme, i když zase z jiného ohledu.

A protože se opět jedná o celkem rozsáhlé téma, dovolila jsem se celý článek rozdělit na dvě podkapitoly, samotné spolupráce a potom taky recenze jako takové. To by bylo k úvodu všechno a můžeme jít na to!

KNIŽNÍ RECENZE 

Ačkoli byste mi mohli tvrdit, že bych si nějaké vyprávění o psaní recenzí měla nechat až k poslednímu tématu (kde si trochu popovídáme o tom, jaký by podle vás knižní bloger vlastně měl být), ujistím vás, že to sem patří rozhodně mnohem víc než tam. Spolupráce v knižním světě se totiž v devadesáti devíti procentech točí jen kolem knih, a tak bych vás chtěla, než se vrhnu do samotných temných hlubin toho, co vám slibuje nadpis, trochu uvést do kontextu.

Knižní recenze nebo názory na ně, říkejte si tomu, jak uznáte za vhodné, jsou něčím, čemu se nevyhnete. Je to zkrátka věc, která spojuje všechny blogery a bookstagramery, protože právě psaní a mluvení o knihách je hlavní důvod, proč jsme se všichni rozhodli s IKEA taškou lézt na zahradu fotit do sněhu v minus deseti stupních knihy, co jsme přečetli za poslední dobu. Teda aspoň já to tak mám. Pokud nevíte, o čem mluvím, doporučuju vám navštívit můj instagram, podobných perliček tam je dost, ale to jsem odbočila. Autory nějaké formy recenzí jsou zkrátka všichni tvůrci obsahu a možná právě proto je to něco, co má potřebu neustále někdo kritizovat.

Je to zvláštní obrat, že někdo kritizuje recenze, nemám pravdu? A ještě lépe bude znít, když povím, že někdo kritizuje kritiku, protože většinou jde právě o tohle. Negativní recenze. A jsme doma.

Každý čtenář má jiné priority, každému se líbí něco jiného, proto vzniká tolik různých žánrů a knih, aby si každý našel to svoje. Jenže když si potom přečteme knihu, co nám úplně nesedne a dáme o tom hlasitě vědět, občas se stane, že se ozvou tak zarytí fanoušci, kteří prostě nejsou schopni akceptovat, že ta knížka není perfektní a někoho bavit nemusela. A pak už se dostáváme k tomu, o čem jsem mluvila minule, lidi pořád volají po upřímných recenzích, ale když takovou napíšete, najde se skupina, která to odsoudí s naprosto nepochopitelnými argumenty. (Třeba takové to, že jsem ještě nenapsala knížku, tak co říkám, jak můžu soudit, když jsem nic nedokázala, to miluju.)

Ale o negativních recenzích bych mohla mluvit pořád a pořád, a protože mi přijde, že motivace k tomu se fakt nebát říct svůj názor, není nikdy dost, tak vás odkážu na článek s šesti důvody, proč je psát. Můžeme jet dál, teď už na samotné spolupráce.

Aby nedošlo k mýlce, spolupráci s AM nemám, reading copy na fotce jsem dostala jako dárek na merendě pro blogery, kam jsem se mohla jít díky skupině Humbook blogeři.

A KONEČNĚ TY SPOLUPRÁCE

Ano, jsme u toho, téma, kvůli kterému jste tento článek beztak otevřeli. Jak jsem zmínila v úvodu, spolupráce jsou něco, co se v knižním světě prostě každý den řeší. Kdo si je zaslouží, kdo ne, kdo zbytečně chválí... Ale abyste se v tom vyznali, pojďme si to trochu rozdělit.

Co to vlastně je?

Pro ty úplné začátečníky bych asi měla představit celý konstrukt správně fungující spolupráce. V podstatě jde o to, že nakladatelství, knihkupectví či autor posílá knihy blogerům, kteří na ně za to napíšou recenzi, nafotí je na své kanály, tady už to je dost individuální, v obecné rovině to je prostě něco za něco.

A co z toho má ten člověk, který blogerům knihy pošle?

Ať už se jedná o nakladatelství, knihkupectví či autora, všichni vydělají tím, že jim uděláte reklamu. A proto mají spolupráce hlavně ti, kteří mají nějakou sledovanost, nebudu nalhávat ani sobě ani vám, že stačí, když budete mít dobrý obsah a oni si vás najdou. Mějte sebekrásnější fotky, ale pokud budete mít stovku sledujících na instagramu, spolupráce se té druhé straně nevyplatí. Ale nebojte, pokud jste vážně kvalitní, dřív nebo později se vám to vrátí.

Nicméně zpět k hlavní myšlence, spousta recenzentů se mylně domnívá, že od nich ta druhá strana čeká vychvalování, jenže to vůbec není pravda. Nebo by to být pravda neměla, a pokud ano, mazejte co nejrychleji pryč. Ano, řekla jsem sice, že z toho mají hlavně reklamu, což je pravda, ale uvědomte si, že reklama nemusí být čistě pozitivní a ta negativní kolikrát vzbudí ještě větší poprask, což znamená jediné, o knize, potažmo o nakladatelství, se bude mluvit víc a víc.

Spolupráce a jejich označování

Ať už kniha ke spolupráci nebo ne, neměli byste měnit svoje hodnocení, to je pravda. Nicméně lidé, kteří vás sledují, mají stále právo vědět, že vám kniha přišla v rámci spolupráce, to není jen slušnost, to je nutnost. V poslední době jsem se na to zaměřila a objevila jsem hodně recenzí od lidí, u kterých vím, že knihu tuplem dostali právě k recenzi. Ale aby o tom dali vědět? To už ne.

Pokud nevíte jak, já sama na to odborník nejsem, ale odkážu vás na instagramový profil Cleo, která se o tom rozepsala hezky a přehledně. Nicméně sama za sebe cokoli na instagramu vždy označím hashtagem spolupráce a taky tím, kdo mi recenzní výtisk zaslal. Na blogu to potom dost jasně zmiňuji v úvodu každé recenze.

Myslím, že tenhle člověk si spolupráci rozhodně nezaslouží!

V poslední době se nám ale objevil další nešvar, a to kritika těch, kteří nějakou spolupráci mají s tím, že si ji vůbec nezaslouží a jsou tu daleko lepší tvůrci. Hodně tohle na svém profilu řešila Kristie a já s ní o tom debatovala, ale když se zeptala konkrétně, co těmto lidem vadí, většinou se jí odpovědi nedostalo. Ale já vám tu záhadu objasním! Tedy, příští týden vám ji objasním, přece vám nemůžu všechno říct hned, že.

Zkrátka blogeři přibývají, ale místa na spolupráci jsou omezená, a tak mají možná někteří tvůrci pocit, že jejich práce není dostatečně odměněná, čemuž samozřejmě rozumím. A můžete si stěžovat, že jsou všude pořád ti samí lidé, ale zkuste se podívat, kolik jim to dalo práce se dostat tam, kde teď jsou. Vydržte a váš čas taky přijde. 

Ale protože to tady už začíná být zase nepříjemně obsáhlé, chtěla bych vás odkázat na můj další článek, kde jsem se podrobně rozepsala o tom, jak postupovat, když si o spolupráci chcete napsat a tak nějak shrnula další její aspekty.

A co říct nakonec? Pokud jste blogeři, kteří třeba právě píšou recenzi na knihu, co se jim nelíbila, řekněte to. Nebojte, ta dobrá část naší komunity vás v tom vždycky podpoří, protože, jestli bychom neměli věřit ani nezávislému názoru knižního recenzenta, nemohli bychom věřit ničemu. Pokud jste nezávislí autoři, zkuste to s těmi blogery a nevěřte předsudkům. My opravdu nejsme loutkou nakladatelství. A pokud jste si to vždycky mysleli, zkuste se nad tím zamyslet ještě jednou. Každá skupina v sobě má členy, kteří ji reprezentují co nejlépe, a naopak ty, kteří ji shazují, jde jen o to, co v ní chcete vidět.

A JAK TO VIDÍ ZBYTEK NAŠÍ KOMUNITY?

Všechny instagramové posty naleznete zde a níže bych ráda vypíchla pár, co mě nějak zaujaly.

Začala bych Kristie, co se k tématu vyjádřila opravdu trefně a určitě vám doporučuji si její příspěvek přečíst celý včetně diskuze pod ním: „Každopádně k hodnocení knih. Uznávám, že u mě to může působit tak, že knihy spíš chválím. To bude asi i pravda. Jak je to možné? Protože si pečlivě vybírám, jakou knihu si přečtu. Málokdy se pustím do něčeho jen tak, vždy danou knihu pečlivě prozkoumám, pročtu si hodnocení na ni a snažím se vydedukovat, jak mi sedne. Když mám pocit, že to nebude nic pro mě, tak si tu knihu nepřečtu. Proč s ní ztrácet čas? Jen proto, abych na ni mohla napsat negativní hodnocení?“

Zajímavý pohled na spolupráce poskytla i Šarlota.

No a také bych vás ráda odkázala na video od Zuzky, které sice není k projektu, ale téma negativních recenzí zvládla skvěle!

Jak to vidíte vy? Budu ráda, když mi to napíšete v komentářích, a se zbytkem se uvidíme u posledního článku k tomuto projektu zase za týden!

Sára