Přeskočit na hlavní obsah

Jak recenzenti přicházejí o iluze aneb svět recenzních výtisků

Už dlouho jsem měla rozepsaný článek o recenzích a recenzních výtiscích, ale kdykoli jsem ho napsala a znovu si ho po sobě přečetla, nikdy jsem s ním nebyla spokojená. Jednou to na mě tak působilo, že si v článku jen stěžuji. Jindy zase tak, že jenom závidím těm větším blogerům, kteří mají spoluprací víc, a proto tohle všechno píšu. A to jsem nechtěla.

Jenže pak jsem si uvědomila, že ať to napíšu jakkoli, v tomhle tématu si vždycky někdo může najít nějakou skulinku v tom, co píšu, a ohánět se nějakými argumenty, které by mě třeba ani nenapadly. Takže ať už to dopadne jakkoli, tohle je poslední verze tohoto článku a já doufám, že si jeho čtení užijete!


Pamatuju si tu dobu před dvěma roky, kdy jsem jako začínající blogerka objevovala svět recenzních výtisků a zjišťovala, že nakladatelství a knižní e-shopy posílají svým recenzentům knížky zdarma jenom za napsání recenze a připadalo mi to hrozně super! Vždyť recenze píšu tak jako tak, takže já na tom přece můžu jenom vydělat, myslelo si moje tehdejší já. A tak jsem četla různé články, v nichž jejich autoři radili, jak si o spolupráci napsat, a o pár měsíců později už jsem to zkoušela.

Ovšem ve všech těch článcích mi tehdy chyběla jedna důležitá věc, která někomu nemusí být hned jasná. Tak pokud vás zajímá můj komplexní názor na tohle téma, čtěte dál!

CO TO VLASTNĚ JSOU TY RECENZNÍ VÝTISKY?

Pro úplné nováčky bych asi měla vysvětlit, co to recenzní výtisky jsou. Většina knižních nakladatelství a e-shopů má nějakou základnu svých blogerů, kterým posílá na pravidelné bázi knihy z jejich produkce, načež má bloger určitý čas na přečtení knihy a následné napsaní recenze. Většina má podmínky nastavené úplně jinak, standardní je většinou jeden měsíc na přečtení a všechny výstupy, ale setkala jsem se i s nakladatelstvími, které nemají ohledně času vůbec žádné požadavky, aby jejich recenzenti nebyli ve stresu z nějakých deadlinů, a to se mi hrozně moc líbí, protože se do knih potom nemusím nutit.

PROČ PO NICH VŠICHNI TAK HROZNĚ TOUŽÍ?

Odpověď na tuto otázku vypadá celkem jasně, ale ve výsledku se u ní chvilku zdržíme. Myslím, že úplně každý začátečník recenzáky vidí jako knihy, které jim někdo posílá úplně zdarma. A to je hrozná hloupost, lidi! Pokud si myslíte, že spoluprací jen získáte, jste na omylu. Každý člověk, kterému alespoň jednou přišla kniha k recenzi, mi to určitě potvrdí.

Najednou máte ohromnou zodpovědnost. Někdo ve vás věřil tolik, že vám svěřil svou knížku a chce na ni názor. A je to tady, přichází nervy, protože... Co když recenzi nenapíšete dost dobře? Co když se vám knížka nebude líbit, máte to říct? Nebo radši předstírat, abyste o spolupráci náhodou nepřišli? Pokud se vám v hlavě potulují tyhle dotazy, na všechny se vám v následujících bodech pokusím odpovědět!

Nicméně určitě už vidíte, že to s těmi knihami k recenzi tak jednoduché není a brát je jako něco zdarma, je hrozný nesmysl. Protože za každou z těch recenzí stojí neskutečné množství práce.

JAK ZÍSKÁM SPOLUPRÁCI?

Pořád jsem vás neodradila, co? Nedivím se, sebe bych taky neodradila. A přes všechny ty věci, je to skvělé, to nepopírám. Když máte pro knihy vášeň, jsou spolupráce něco, co vám otevírá obrovské množství dveří k dalším příležitostem.

Pokud tedy o spolupráci stále stojíte, zde vám předkládám několik rad.
  • Jsou dva způsoby, jak získat spolupráci. Buď počkáte, až jestli si vás někdo najde a ozve se vám, nebo trochu zasáhnete vy a napíšete si o ni sami. 
  • Pokud se rozhodnete ozvat vy, počkejte. Tohle musím napsat na první místo, protože je to snad úplně nejdůležitější bod. Spousta blogerů (včetně mě, přiznávám) neodhadne své možnosti a po dvou měsících blogování píše těm největším nakladatelstvím a myslí si, že spolupráci s nimi přece nemůžou odmítnout. Musíte si ale uvědomit, že jste jen jedním z tisíců lidí, co o knížkách píšou, takže se opatřete trpělivostí a nějakou pokorou a první měsíce si budujte nějakou čtenářskou základnu. Piště vtipně a čtivě, založte si nějaké sociální sítě. Bez instagramu už v dnešní době budete jako bez ruky a většina nakladatelství ho bere jako samozřejmost, pokud s nimi chcete spolupracovat.
  • Takže než začnete rozesílat první maily, vyčkejte alespoň půl roku. Myslím, že to je ideální doba, protože i během té doby ustálíte svůj styl psaní, trochu se vypíšete, získáte čtenáře a nebudete působit jako amatéři, co si založili blog, aby dostávali knížky zdarma.
  • Další důležitou věcí je dobře si prohlédnout stránky daného e-shopu nebo nakladatelství. Spousta z nich má někde vystavené podmínky, a pokud je nesplňujete, je zbytečné jim psát. Taky se podívejte, na jaký e-mail jim psát, bude to pro obě strany jednodušší a rychlejší.
  • Když už máte vyhlédnuté komu a kam psát, nejspíš vás zajímá, co do emailu obsáhnout. Tohle hlavně nijak přehnaně neřešte, protože byste to pak akorát překombinovali a to nesvědčí ničemu. Zkrátka pozdravte. Představte sebe a svůj blog, youtube kanál, instagram, cokoli. Napište, jak dlouho tvoříte, čím jste originální, proč by si měli vybrat právě vás. Zkrátka se prodejte! Nezapomeňte na poděkování a podpis. Nechte ho chvíli uležet a zkontrolujte, jestli email dává smysl. Hlavně tam nenechávejte pravopisné chyby, i kdybyste byli sebelepší, pamatujte, že e-mail je to první, co vás s nakladatelstvím spojí. A když uvidí neslušnou žádost bez pozdravu a s haldou pravopisných chyb, nejspíš je zrovna dvakrát nenadchnete.
  • A pak už zbývá jen počkat. Obrňte se trpělivostí, na odpověď můžete čekat i několik týdnů. A taky počítejte s tím, že vám třeba neodpoví vůbec. V tom případě nebuďte smutní, pište dál a za rok to můžete klidně zkusit znova.

A JAK DÁL, KDYŽ SPOLUPRÁCI ZÍSKÁM?

Získali jste spolupráci? Gratuluji! Teď už je na každém, jak se s vámi domluví, s nakladatelem si stanovte podmínky tak, aby vyhovovali vám oběma, a hurá na čtení první knihy, co vám zašlou.

Během čtení si dělejte poznámky, ať je vaše recenze co nejobjektivnější a najednou se vám nestane, že nevíte, co do ní napsat. A když máte dočteno, můžete se vrhnout na psaní recenze.

V této chvíli se nacházíte v jednom ze dvou stavů (nebo v nějakém z toho milionu, co jsou mezi nimi). Buď jste knihou nadšení a nemůžete se dočkat, až do vykřičíte do celého světa. Nebo vás zklamala a nemůžete se dočkat, až to vykřičíte do celého světa, ale bojíte se, že se to tomu, kdo vám knihu poslal, nebude líbit a spolupráci s vámi rozváže. 

Ve většině případech to ale neudělá. A pokud ano, můžete být rádi, že s někým takovým spolupracovat nebudete. Vy nejste placeni za to, abyste knize dělali jen pozitivní reklamu. Jste nezávislí blogeři, co dostali knihu, aby na ni napsali svůj názor. Tak to taky koukejte udělat, i kdyby měl být sebekritičtější.

Samozřejmě, když budete psát jednu kritiku za druhou, asi bude chyba ve vás a v tom, co si vybíráte za knihy. Ale každý někdy sáhne po něčem, co ho zklame, a dát to najevo je úplně v pořádku.

Takže se nebojte a vždycky piště a říkejte to, co si myslíte. Vaši čtenáři to ocení, protože vám pak budou moct věřit, když budete něco chválit, a nebudou vaše recenze, potažmo vás, považovat za podplacené hlupáky, co se zaprodají za knihu zdarma. Pár takových lidí už jsem na knižní scéně potkala a já osobně si o nich fakt nic dobrýho nemyslím. Tak se snažte, ať mezi ně taky nepatříte, nestojí to za to.

Já sama si teď prošla takovým ne úplně dobrým přijetím mé neoslavující recenze na knihu, kterou mi poslala autorka, ale stejně jsem si za svým názorem stála dál, protože to je můj názor. A ačkoli mi paní spisovatelka psala, že prý lžu a knihu jsem ani nečetla, nenechala jsem se odradit. Naopak, daleko víc mě to posílilo a #zauprimnyrecenze budu propagovat dál!

A JAK TO CELÉ SHRNOUT?

Asi takhle. Mějte k sobě zdravě kritický názor a počkejte, až budete mít jistotou, že máte druhé straně co nabídnout. Nezahazujte se s lidmi, kteří nestojí o váš upřímný názor. Vždycky pište to, co si opravdu myslíte. Neberte co nejvíc spoluprací jen proto, abyste je měli. Nebojte se odmítat nabídky, když si nejste jistí, že byste to časově zvládli, nebo vás prostě nezaujmou. A nikdy si ze psaní nedělejte povinnost, a pokud vám systém recenzních výtisků nevyhovuje, radši si o spolupráce nepište. Je to drsný svět plný deadlinů a ne vždycky je to každému po chuti. Tohle je váš koníček, tak si ho nenechte nikým a ničím zkazit.

Budu ráda, když mi dáte vědět, jak se vám článek líbil a co si o spolupracích a recenzních výtiscích myslíte vy. Máte nějaké? A jsou lidé, kterým třeba jejich recenze nevěříte?
Sára

Komentáře

  1. Pěkný článek. :) Souhlasím s tebou vlastně asi ve všem. Rozhodně není dobré přijímat každou spolupráci. Umět odmítnout je důležité, protože číst knihu, která vás nezajímá, jen protože bude "zadarmo" je hrozné! Protože jak říkáš, zadarmo to není. Je za tím práce a úsilí. Neskutečně mě baví psaní recenzí, ale dost spoluprací odmítám, protože nechci číst něco, co není pro mě, nebo když na to zrovna nemám dostatečný čas. Ze začátku jsem však také toužila po spolupracích a psala si i o ty, na které jsem neměla ani obsahem ani dosahem. Takže to úplně chápu. :D

    https://knihomolka-alyss.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Jojo, jak jsem psala, brát si na spolupráci knihy, které by mě ve výsledku ani nepotěšily, je strašné. Ale bohužel mi kolikrát připadá, že jsou lidé, kteří fakt berou úplně všechno :D

      Vymazat
  2. Parádní článek, moc se mi líbí.

    Tenhle systém mi přijde hodně zajímavý. Pokud je autor dostatečně nad věcí, tak mu to může hodně pomoci. Bohužel někteří nezvládají jakoukoliv kritiku a pak to dopadá tak, že tě nařknou z toho, že jsi to nečetla. Nechápu. To je fakt velký fail.

    Jinak se mi do rukou dostaly dva texty od dvou lidí. Jedna byla taková pochmurná úvaha a to druhý kousek knihy. To bylo super. Ale do čtečky :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se ti líbí! :) Taky si myslím, že když píšu recenzi a něco tam autorovi opravím, měl by za to být spíš rád a čerpat z toho do dalších knih a ne se ohánět hloupými argumenty, ale každý to tak bohužel nebere.

      Vymazat
  3. Téma recenzních výtisků je hrozně vděčné a jednou se k tomu asi vyjádří každý, protože s tím má nějaké zkušenosti. Když člověku tu spolupráci nějaké nakladatelství nebo obchod nabídne samo tak je to mnohem lepší pocit, ale samozřejmě to chce mnohem víc trpělivosti na to čekání. Samozřejmě jinak není nic špatného si o spolupráci napsat.

    Plno blogerů mělo strašně moc spoluprací až jsem si říkal jak to můžou stíhat. Spíš to vypadalo jako nějaký trend ve stylu "čím víc spolupráce tím víc bloger". Kolikrát si pak může člověk všimnout, že nějaký bloger pak s recenzáky úplně přestane nebo je značně omezí, protože zjistil, že nemá čas na vlastní knížky. Je to o tom jak moc se tomu člověk chce věnovat a kolik na to má času.

    Upřímná recenze rozhodně. Osobně se mi nestalo, že by mi někdo za upřímnost vynadal, ale slyšel jsem o těch co takovou zkušenost mají. Na druhou stranu je třeba přemýšlet jestli to není třeba typické pro daný žánr a nebo jestli by se to nemohlo líbit někomu jinému.

    Já si recenzní výtisky beru, ale snažím se najít nějakou rozumnou míru abych to stíhal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To určitě, každý má zkušenosti a hlavně, každý má jiné zkušenosti, v tom je to dobré, že ty články budou vždycky alespoň trochu odlišné.
      To máš pravdu, pamatuju si, jak jsem byla nadšená, když mi nabídlo spolupráci nakladatelství Backstage Books. A už to je rok! :) Nebo když se mi ozvou nějací čeští autoři, to jsem taky pokaždé hrozně ráda.
      V recenzích se vždycky snažím hledat cílovku pro danou knížku, ale ve výsledku mé hodnocení nemůže vylepšit fakt, že by se to mohlo někomu líbit. Moje recenze, můj názor, moje hodnocení, tak to vidím já.

      Vymazat

Okomentovat

Velice děkuji za komentář. Jakmile se dostanu od knihy k notebooku, odpovím na něj. :)