Jak knihomol tráví vánoční svátky aneb poslední ohlédnutí za tímto rokem

Sedím ve svém šedém křesle, velmi spokojená sama se sebou, protože jsem během dne přečetla téměř tři sta stran z knihy, kterou jsem si s sebou nechtěla tahat do nového roku, pohledem ulpívám na mé báječně přeskládané nové knihovně a dětským šampáněm si připíjím s figurkou khala Droga na šťastný nový rok! Vydařený silvestr, nemyslíte?

Důvod, proč tento kouzelný večer netrávím se svými drahými přáteli, je prostý. Když se knihomolský organismus rozhodne život zase ochutit nějakou tou chřipkou, která vypukne ráno na Štědrý den, po týdnu horeček a ibalginů místo vánočního cukroví fakt nejsem fit. Takže toť odpověď na záludnou otázku, jak jsem strávila vánoční svátky. V posteli sledováním průměrně patnácti dílů Riverdale za den. Doufám, že jste měli povedenější Vánoce.

Pojďme se nyní ale podívat na skutečný důvod, proč tento článek píšu. Chtěla bych se s vámi podělit o nějaké shrnutí tohoto roku a dát vám slib, že v tom příštím už nebude žádný měsíc, kdy by nevyšel ani jeden článek. To zní fér, ne?

Když jsem letos prvního ledna začínala rok 2019 s čistým štítem, netušila jsem, co všechno mi dá. O tom, jak moc jsem za něj vděčná, už jsem napsala příspěvek plný sentimentality na mém instagramu, tak pokud by vás to zajímalo, můžete se na to podívat kliknutím tady. Ovšem ráda bych vám teď řekla, co konkrétně jsem tento rok získala, a to samozřejmě v tom nejvíc knižním pohledu, jak to jen jde.

První dva měsíce tohoto roku jsem jen tak tápala, zkoušela jako ty předchozí měsíce, jak to mám vlastně všechno dělat, aby mě to bavilo. Fotila jsem v různých stylech a psala podivné nesouvislé články, protože jsem sice věděla, že chci být knižní bloger, ale ani po roce jsem netušila, jak vlastně na to.

No ale díky spoustě zkušeností, co mi tento rok přinesl (na začátku sraz Humbook blogerů, moje první spolupráce s Humbookem, spousta českých autorů, kteří se mi ozvali s nabídkou knih, Svět knihy, Humbook, na konci roku potom další stálá spolupráce s Fantom Printem, desítky lidí, kteří mě ovlivnili a pomohli mi v tom ujasnit si, co vlastně chci dělat), už si myslím, že jsem konečně našla to malinké volné místečko v moři knižní blogosféry, kam patřím a odkud už se nehnu.

A právě v tomhle duchu bych chtěla vést ten krásné znějící nový rok 2020. Mnohem klidněji a mnohem ustáleněji. Takže čekejte, že se do toho naplno opřu a vezmu ho útokem plným článků, recenzí a fotek.

V roce 2019 jsem přečetla 52 knih, takže jsem nakonec splnila svou knižní výzvu, i když to bylo fakt těsné a na podzim jsem si ji z padesáti snížila na čtyřicet, protože jsem měla dojem, že to nejsem schopná přečíst.

Z těch nejlepších bych zmínila vesmírnou trilogii Illuminae, contemporary Oba na konci zemřou a Tohle všechno je pravda, příběhy o Janě Eyrové, ten klasický a potom Mou chudinku Jane, klasickou dystopii 1984 a z české literatury knihu o mé jmenovkyni, Zmizení Sáry Lindertové.

Naopak na jaká díla bych tento rok nejraději zapomněla? Vyloženě jsem trpěla jen u četby dvou knih, Prokleté krve a Rafaelovy školy.

Příští rok bych chtěla číst víc organizovaně, protože jsem letos rozečetla spoustu knih, které jsem nedočetla, mám mraky načatých sérií a nic jsem nedokončila. Proto si dávám takové malé knižní předsevzetí, i když na to běžně nehraju, že letos budu číst opravdu jen jednu knihu, a pokud ji odložím, tak jen proto, že bude příšerná a už se k ní nikdy nevrátím.

Druhou věcí je, že si letos nechci dávat počet knih, co bych chtěla přečíst. Čtení je můj koníček a nechci si z něj dělat závazek. Takže jediné podmínky jsou ty, které už jsem zmínila, plus bych chtěla více zařadit čtení klasiky a anglických knih.

Rok 2019 byl v mnohém jedinečný a pro mě zlomový. Utekl hroznou rychlostí, i když to je klišé, rychleji než předešlé roky. Takže doufám, že rok 2020 nebude tak spěchat a já navážu ve svých úspěších a dokončím ty, které jsem si vysnila a vytyčila.

Budu ráda, když mi napíšete o vašem závěru roku, nejlepších a nejhorších knihách, plánech na dalších rok... Budu se těšit!

Sára