O jedné velké čtecí krizi, která málem úplně všechno zničila

Netušila jsem, jak těžké bude znovu začít psát. Sedím v křesle obklopena knihami a hlavou mi víří miliony myšlenek, co vám chci sdělit, jenže mě nenapadají ty správné způsoby, jak je k vám dopravit. 

Vy z vás, kteří mě sledujete na instagramu, asi znáte důvod. Jde o to, že jsem se zhruba na začátku tohoto roku začala učit na přijímačky na střední školu a asi mě to stresovalo víc, než jsem si byla ochotna připustit. Postupně jsem se začala dostávat do neskutečně velké čtecí krize, která zapříčinila to, že jsem přestala mít chuť o čemkoli psát. Zhruba měsíc jsem dokonce nebyla schopna ani nic vyfotit a vytvořit k tomu těch pár vět na instagram.

Chtěla jsem psát, musela jsem psát, měla jsem spoustu deadlinů na recenze, ale zkrátka jsem nemohla. Nešlo mi sednout k tomu počítači a začít něco ťukat do klávesnice. Ze začátku za to mohl jen ten stres z přijímaček, ale ani ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla výsledky a opadl ze mě, ke mně chuť psát zázračně nepřicupitala. Přestalo se mi líbit tohle místo a snažila jsem se všemi možnými způsoby něco změnit.

Jenže jsem zjistila, že už se dál nemůžu vymlouvat a ačkoli mi stále chybí ta dřívější inspirace, chuť psát se pomalu vrací. A tak jsem se rozhodla, že nejlepší bude znovu začít nějakou omluvou, vysvětlením. Nechci se vymlouvat a tvrdit, že já za to vlastně nemůžu. Ani že za to můžou přijímačky, stres nebo cokoli jiného. Já sama jsem si to všechno zapříčinila, nervovala jsem se a vlastně jsem ani nemusela. Navíc se k tomu přidaly ještě další okolnosti a já začala pochybovat o tom, jestli to, co dělám, vůbec někoho zajímá.

Ale teď už jsem zase plná chutě psát a věřím, že i ta inspirace brzy přijde. Takže se nebojte, se psaním rozhodně nekončím a v dohledné době to ani neplánuji.

A jak už je u článků tohoto typu zvykem, tady mám pár plánů, co bych vám ráda představila. Určitě víte o soutěži, kterou jsem pro vás pořádala od února. Ačkoli měla končit až v říjnu, kvůli neúčasti jsem ji bohužel musela ukončit dřív. Do posledního úkolu už se nezapojil nikdo. Ale přesto bych ráda nějak odměnila ty, co se zapojily alespoň na začátku, takže pokud se mi ozvete do komentářů, vylosuji z vás jednoho, komu jednu z knih ze soutěže předám. Určitě vás ještě nějaká soutěž bude čekat, ale aby to mohlo fungovat, bude potřeba i nějakých zájemců, no...

Další věcí je možný přesun tohoto blogu na vlastní doménu a celkově pryč od blogspotu. Takže pokud  s tím máte nějaké zkušenosti, budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích.

Mám hrozně moc dalších nápadů, ale ty si zatím nechám jen pro sebe. Doufám, že na sebe další čtecí krize nechá dlouho čekat a já budu minimálně několik měsíců tak produktivní, jak si připadám právě teď.

A jak jsem se téhle krize vlastně zbavila? Věřím, že spousta z vás si prochází něčím podobným a zoufale hledá rady, jak se opět dostat do normálu. Pokud ale čekáte nějaký zázračný návod, já vám ho bohužel nedám. Podle mě totiž ani žádný neexistuje. Můžete zkoušet číst jednu knihu za druhou, nečíst vůbec nebo se třeba postavit na hlavu, ale nic z toho vám nepomůže. Musíte zkrátka čekat, než ta chuť číst zase přijde.

Ale nebojte. Jste knihomolové a čtení milujete, ne? Takže ať už za týden nebo za měsíc, ona se ta stálá potřeba v ruce svírat knížky vrátí.

Jak probíhají vaše čtecí krize? Zažili jste nějakou v poslední době? A jak se s ní vyrovnáváte? Budu moc ráda, když mi dáte vědět!

Sára