Přeskočit na hlavní obsah

Ukaž mi svou hudbu | Píseň zimy

Autor: S. Jae-Jones
Překlad: Tereza Frantová
Originál: Wintersong
Žánr: fantasy, young adult
Série: Píseň zimy (1)
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 392
Další díla autora: Píseň stínů


Byla jednou jedna holčička, která v lese hrála písně pro malého chlapečka... Jenže i ta malá holčička musela zestárnout a na svého nesmrtelného přítele zapomněla. A tak se stalo, že se její život proměnil v pouhé přežívání. Její štěstí pro ni bylo nepodstatné, stala se milující sestrou a nápomocnou dcerou. A svou hudbu uzavřela v sobě. Jenže když přijde poslední den roku, kdy jsou hranice mezi světy téměř pryč, bude si muset konečně přiznat pravdu. I ten malý chlapeček vyrostl a stal se z něj pouhý přízrak, který je ale mnohem reálnější, než by komukoli bylo milé.

***

Píseň zimy jsem četla loni a knize jsem udělila jen tři hvězdy. Když jsem si nyní pročítala svou recenzi na toto dílo, přišla mi neucelená a zmatená a rozhodla jsem se, že bych si své názory měla ujasnit. Své konkrétní pocity ohledně této knihy jsem si vlastně ani moc nevybavovala, a tak jsem využila toho, že vyšel druhý díl, a knihu si přečetla znovu.

„Vy smrtelníci jste všichni tak netrpěliví. 
To je asi tím, jak máte pořád kolem krku ruku smrti.
Nebudu skrývat to, že jsem se jí celkem bála. Když jsem ji četla poprvé, nudila mě a já ji nemohla vůbec dočíst. Třeba jsem na ni ale minule neměla náladu, možná jsem ji úplně nepochopila... Každopádně mi připadá, že jsem teď četla naprosto odlišný příběh.
Kniha začíná předmluvou, která je psána úplně jinak než zbytek příběhu. Popisuje dětství hlavní hrdinky a to, jak se v průběhu let měnila její osobnost. Už zde jsem se zamilovala. 
Hlavní zápletka možná zní trochu jednoduše. Král duchů, bytost opředená tajemstvími, a nehezká dívka, které záleží na každém kromě sebe. Už zde to trochu zavání profláknutou Mary Sue, ovšem to by zbytek knihy musel být napsán úplně jinak. I když vám postavy na začátku knihy třeba lezou na nervy, v průběhu knížky se ještě milionkrát změní. A aby taky ne. Autorka jim nachystá tolik překážek, které je prozkouší dosyta.

„Tvoje oči zůstanou otevřené.“
Dalším úžasným kladem je styl psaní. Autorka píše neskutečně poutavě a lehce, což má za následek, že jste její díla schopni přečíst za jedno odpoledne, ať jsou jakkoli dlouhá. Dokáže vás prostě vtáhnout do děje, takže nevnímáte slova nebo stránky. Tuhle knihu nelze číst, musíte si ji prožít. A právě díky tomu ve vás zanechá hlubší dojem.
Ráda bych zde nějak hlouběji rozebrala i samotný příběh, ale nevím, zda mi to vůbec půjde. Pokud jde o nápad, může se zdát, že je nedomyšlený nebo moc jednoduchý. Ale ten příběh, všechny ty emoce a pravdy na vás tryskají a nejdou zastavit. Pokud totiž při čtení vnímáte i to, co se vám samo nenabízí, ale musíte to odhalit, knihou nemůžete být zklamaní.
Myslím, že jsem si toho díky Písni zimy opravdu hodně uvědomila. Skrývá v sobě úplně všechno. Je tam láska, nenávist, bolest, bezmoc i štěstí. Ukazuje nám, že nic není jen bílé nebo černé, a že šťastné konce neexistují. Protože za každé splněné přání musí někdo jiný zaplatit.

Takže co bych řekla na závěr? Pokud jste knihu ještě nečetli, běžte do toho a snažte se ji opravdu prožívat. A pokud jste ji již četli a nelíbila se vám, dejte jí ještě jednu šanci. Nebudete litovat.

Komentáře

  1. Moc pěkně sepsaný článek. Určitě si mě nalákala na knížku a dám jí šanci. Až dočtu knížku After- přiznání (která je mimochodem úžasná, spíše romanťárna-trochu připomínající padesát odstínů), tak bude na seznamu. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Obdivuju tě za odvahu dát knize novou šanci, já bych na to asi úplně neměla, bála bych se dalšího zklamání... Každopádně je super, že ti to dopadlo dobře! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, no, bylo mi líto tu knihu nechat jen tak ležet s tím, že se mi nelíbí, když už jsem si ji koupila. :D

      Smazat

Okomentovat

Velice děkuji za komentář. Jakmile se dostanu od knihy k notebooku, odpovím na něj. :)