Přeskočit na hlavní obsah

Velká cesta malé motorkářky | Dominika na cestě Jižní Amerikou

Autor: Dominika Gawliczková
Žánr: cestopisy
Série: Dominika na cestě (2)
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CPress
Počet stran: 296
Další díla autora: Dominika na cestě




Metr a půl vysoká cestovatelka se zálibou v motorkách se rozhodne projet celou Jižní Ameriku na červené motorce. Po cestě ji zastihne neskutečná spousta pohrom, ale ona jede dál a každé z útrap se jen zasměje. V naději, že to bude lepší, se vydává na další místa a vyčkává na ono uspokojení z úspěšné výpravy. Jenže se nezlepší vůbec nic a Dominiku stíhá jedno neštěstí za druhým.

***

Knihu jsem vyhrála na instagramu Albatros media, odkud mi ji poslali rovnou i s podpisem! Žádný cestopis jsem ještě nikdy nečetla, takže jsem netušila, co mám od knihy očekávat. Hlavním důvodem, proč jsem si ji chtěla přečíst, je autorčina účast na Humbooku, který bude letos v říjnu. A to nejlepší je, že s sebou tu neuvěřitelně těžkou knihu nebudu muset vláčet, poněvadž ji podepsanou už mám.

Do čtení vás uvede předmluva, kde autorka popisuje, jak se vlastně dostala k motorkám. Četla se mi opravdu hezky a několikrát jsem se zasmála. Řekla bych, že je to napsané přímo od srdce. Jakmile jsem se ale začetla do první části, v níž se ocitáme v Kolumbii, v textu jsem se ztrácela a často se mi zdál i  opravdu zmatený. Připadalo mi, jako by se snažila popsat každou strašnou událost, kterou zažila, ještě víc ji nafoukla a naprosto zapomněla na cokoli dobrého. Netvrdím, že si autorka vymýšlí, to bych si rozhodně nedovolila říkat. Ovšem připadá mi nepravděpodobné, že se prostě nestalo nic dobrého.
Místo cestopisu jsem tedy vyhrála spíše příručku o tom, jak se rozhodně nechovat v Jižní Americe. A ono je nakonec možná lepší tam nejezdit. Jednou z věcí, proč jsem se na knihu těšila, je má velká láska k Brazílii a jí podobným zemím. Neskutečně mě fascinuje tamní kultura a sama bych se tam jednou ráda podívala. Ovšem po přečtení této knihy mám dojem, že se nedostanu ani do hotelu, aniž by mě neokradli, nemusela jsem si skočit k doktorovi do pochybné ordinace nebo nebyla pokousána, poštípána a kdesi cosi.

V polovině knihy mě už opravdu začalo Dominičino stálé stěžování si vadit. Měla jsem z toho takový dojem, že ji to nebaví a celou cestu si představovala jako Hurvínek válku. Nejvíce se mi ovšem příčilo jisté přehánění s zážitky, které si dle mého měla nechat pro sebe. Některé věci se do knihy nehodí.
Musím ovšem přiznat, že jsem si na autorčin tragikomický humor po čase zvykla a vážně jsem se začala smát. Všemu nasadil korunu šváb Herbert, který mě donutil naplno přehodnotit mé smýšlení o tomto díle. Zdá se mi, že někde v Argentině si naše vystrašená motorkářka přestala tolik stěžovat a možná si uvědomila, že by si cestu měla užívat.
Velké plus je taky spousta fotografií (a nutno podotknout kvalitních), které obohacují konce kapitol. Ilustrace Dany Ledl mi už tolik nesedly, ovšem nepopírám, že mají úroveň. Jen se netrefily do mého osobního vkusu.

Celkově vzato mě čtení bavilo, knihu jsem měla přečtenou za chvíli a rozhodně nepovažuji čas strávený s ní za ztracený. Nebylo to ale nic světoborného, často jsem měla chuť si rvát vlasy a někdy jsem se v textu opravdu ztrácela. Řekla bych, že se jedná o průměrnou knihu, ovšem nemůžu úplně dobře posoudit její opravdovou kvalitu, neboť se jedná o mou první zkušenost s tímto žánrem. Přesto si myslím, že mé hodnocení třemi hvězdami je oprávněné.

Komentáře

  1. Pěkné recenze, jen mě teda mrzí, že jsi dostala ze zemí špatný dojem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! :) To mě právě taky. Těšila jsem se, že se něco dozvím a navnadím se... No a místo toho tohle. :D

      Vymazat

Okomentovat

Velice děkuji za komentář. Jakmile se dostanu od knihy k notebooku, odpovím na něj. :)