Přeskočit na hlavní obsah

Rok mezi stranami

Je to neskutečné, neuvěřitelné, nechápu to, ale je to tak. Tenhle blog existuje přesně jeden celý rok. Za tu dobu jsem publikovala neskutečných 73 článků, vystřídala několik způsobů, jak psát recenze, než jsem našla ten správný, zlepšovala se a zlepšovala, ale zdaleka nejsem u konce. Myslím si, že se neustále vyvíjím a s každým napsaným slovem jsem lepší a lepší. A to všechno částečně díky mé lásce k psaní a částečně díky vám. Protože kdyby nebylo vás, ať už jen čtete, komentujete, sdílíte mě všude možně nebo se mnou debatujete o tom, jaký idiot je vlastně Harry Potter, ať už zde, na instagramu nebo někde úplně jinde, nebyl by tento blog úplný.
Je zajímavé, že si živě pamatuji na den, kdy jsem tento blog založila. Vím, že jsem tehdy četla Letní dny a noci, napsala neskutečné množství článků, jeden publikovala, ale další den jsem ho zase smazala, protože jsem s ním nebyla spokojená. A nahradila ho pozvánka na Humbook. Když se na svou tehdejší tvorbu dívám, mám chuť ji vymazat, všechny články, které jsem napsala, ale vím, že by to nebylo správné. Patří ke mně a patří k mému blogu a díky nim vidím, jak jsem se posunula. Navíc si tohle za pár měsíců budu myslet i o mé současné tvorbě.
Zkrátka vám za tohle všechno moc děkuji. Jsem vděčná, že mohu být součástí báječné knižní komunity, o které se nebojím říct, že je tou nejlepší a nejpřátelštější vůbec. A doufám, že příští rok budu v tento den publikovat podobný článek, kde vám opět poděkuji, ale tentokrát budou má díky znít profesionálněji o budu psát zase o chlup lépe.
A pokud máte chuť, pojďte si se mnou zrekapitulovat uplynulý rok!


První třetina

Bylo nebylo, žila jednou jedna dívka, která milovala knihy. Ráda o nich mluvila a mluvila o nich často, tak často, že už brzy neměla komu vyprávět. A tak se rozhodla, že o svých knižních přátelích začne psát.
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by vypadala pohádka, kdyby byla o vás? Takto nějak by začínala ta moje. Dvacátého srpna jsem si tedy založila blog a absolutně jsem netušila, co se z toho stane. Tehdy jsem měla hlavu plnou nápadů a články publikovala fakt často. Pamatuji si, že jsem se musela držet, abych jeden nevydala ráno, další po obědě a ten třetí k večeři. Ať to ale bylo z jakéhokoli důvodu, nepsala jsem recenze. Absolutně mě to nebavilo.
Tak, teď je ta chvíle, kdy si řeknete, že to asi nebylo moc dobré, když na knižním blogu nebyly recenze na knihy. Sama netuším, jak jsem to udělala, že jsem prostě měla stále o čem psát. Nyní tvoří recenze osmdesát procent mé tvorby a zbylých dvacet vymýšlím někdy dost obtížně.
Pomalu jsem se rozepisovala a získávala nějaké čtenáře. Upřímně nevím, jestli bych tu byla i nyní, kdyby mě hned od začátku nepodporovalo tolik lidí. Nevím, kde jste se tu vzali sotva týden po založení mého blogu (tehdy vlastně ještě Deníku knihomolky, ne Dívky mezi stranami), ale jsem vám za to vděčná. Schválně, kdo z vás si na první podobu této stránky ještě pamatuje?
Přišla škola a s ní malé utlumení mé aktivity. Recenze stále chyběly, za první třetinu roku jsem jich napsala vážně jen pár. Nicméně už se po nějakém tom měsíci dal poznat jistý pokrok, za který jsem byla vděčná.
V říjnu se konal Humbook, kde jsem navštívila besedu s blogerkami. A kromě skvělých rad jsem tam také poprvé zaslechla o recenzních výtiscích a spolupracích s nakladatelstvími. Nikdy bych netušila, že mi něco z toho tolik pomůže o skoro čtvrt roku později.

Druhá třetina

Knihomolka rostla a rostla, stejně tak kupa jejích přečtených knih a počet čtenářů jejího blogu. Byla vděčná za každého z nich a neskutečně jásala při pohledu na nové komentáře. Pomalu se v knižním světě mimo papírové strany rozkoukávala a rozhodla se, že se do toho pustí se vším všudy.
Na konci prosince jsem napsala první žádost o spolupráci. Jednalo se o email e-shopu Mega knihy. Tehdy jsem aktivně psala recenze měsíc a upřímně nevím, jak jsem se k tomu tehdy mohla odhodlat. A taky nechápu, že mi odpověděli kladně. Do několika týdnů jsem tedy vlastnila první knihu k recenzi a o pár dní později jsem ji měla dočtenou a recenzi napsanou.
V následujících měsících jsem objevila nový styl psaní recenzí, který je částečně i tím nynějším. Taky jsem si založila bookstagram (myslím, že to bylo kolem dvacátého sedmého prosince) a tak nějak jsem se naplno ponořila do naší knižní komunity. 
Musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem v rámci tohoto udělala. Bookstagram mi pomohl nejen v získávání čtenářů, ale také jsem tam našla opravdu velkou spoustu podobně smýšlejících knihomolů a knihomolek, se kterými se báječně povídá nejen o knihách.
A v dubnu jsem se odhodlala k odeslání další žádosti o spolupráci, tentokrát mířenou ke knihkupectví Dobré knihy. I oni mi napsali, že mi pošlou knihu k recenzi a následně se domluvíme dál. Bohužel jsou to už čtyři měsíce a stále jsem od nich nedostala odpověď, ačkoli mi oni sami napsali, že by mi měli dát vědět nejpozději na konci června
Ať to ale nekončí tak negativně, tuto část mého bytí na blogu považuji za úplně nejdůležitější, protože jsem se toho hodně naučila. Tak zaprvé jsem se rozhodně smířila s tím, že mi ne vždy vše vyjde. A být kvůli tomu zklamaná je proto hloupost. Taky jsem začala mnohem lépe přijímat kritiku a celkově jsem mnohem více vyrostla i jinak než v psaní.

Třetí třetina

Každá pohádka má šťastný konec, a stejně tak i příběh jedné knihomolky. S blížícím se rokem mezi stranami si nalezla spoustu knižních přátel a získávala stále více zkušeností. Dokonce se zamilovala do focení knih, které ji nejdříve moc nebavilo. Svůj blog si dále vedla, ačkoli tušila, že by spousta lidí dala přednost spíše formátu videí. A ona i její knihy spolu žily šťastně až do smrti.
Poslední čtyři měsíce už jsem za sebou měla první mnou pořádanou soutěž, konečně jsem nalezla přesně ten styl psaní recenzí, který mi vyhovuje, a blogu se začala tak nějak naplno věnovat. Konečně jsem viděla, že bych to jednou možná mohla někam dotáhnout, ačkoli jsem se nemohla a stále nemůžu měřit s mnohem zkušenějšími a lepšími pisálky. Přesto jsem si tuto mezistránkovou dimenzi zamilovala a nedokázala bych si představit, že bych někdy nepsala.
Nastaly prázdniny, během kterých jsem konečně vydatně četla a psala. Získala jsem si náskok v knižní výzvě a uběhlo to jako voda, až jsem začala sepisovat tento článek.
Takže děkuju! Děkuju vám všem za podporu a za vše, díky čemu mám chuť pokračovat.

Komentáře

  1. Blahopřeji! :) Věřím, že tohle určitě nebyl konec příběhu knihomolky, a že nás bude i nadále na svém blogu zásobovat skvělými články! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice děkuji za komentář. Jakmile se dostanu od knihy k notebooku, odpovím na něj. :)