Válka se blíží | Dvůr křídel a zmaru

Autor: Sarah J. Maas

Překlad: Ivana Svobodová

Originál: A Court of Wings and Ruin

Žánr: young adult, fantasy

Série: Dvůr trnů a růží (3)
Rok vydání: 2018

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 720

Další díla autora: Skleněný trůn

Feyre se vrátila na Jarní dvůr, ale tentokrát se nejedná o místo, které by ji mělo chránit před nebezpečím, co na ni číhá venku. Ona sama se totiž rozhodla, že se stane zkázou Tamlina, vojáků z Hybernu, které povolal, Ianthe a všech, kdo se rozhodnou postavit proti ní a těm, které miluje. Každý se snaží urvat co nejvíce moci a válka, k níž se schyluje, možná zničí všechno známé a svět již nikdy nebude takový jako dříve.

***

Ačkoli má tento díl přes sedm set stran, přečetla jsem ho jako malou jednohubku. Měla jsem k němu opravdu velká očekávání, ale tohle bylo ještě lepší, než jsem kdy doufala.

„Až vybuchneš, děvče, postarej se, aby to pocítili napříč světy.“

Hned od začátku jsem se do knihy začetla. Předchozí díl skončil opravdu otevřeně a napínavě, což mě donutilo ještě po půlnoci, rozespalou a neskutečně unavenou, přečíst alespoň pár prvních stran. Feyre si dala cíl rozvrátit Jarní dvůr a já se na to neskutečně těšila. A řeknu vám, bavila jsem se u toho. Vážně jsem se smála, vtipné momenty střídalo napětí, kdy jsem zadržovala dech a s vytřeštěnýma očima se bála dalších vět, které mohly oznamovat něčí konec.
Jeden neskutečný okamžik střídal další, i klidné momenty v sobě měly něco, co mi bránilo knihu odložit. Vážně, dlouho jsem nečetla nic, co bych prostě nemohla přestat číst. Autorka vše sepsala tak reálně, že jsem se někdy i bála a knihu musela zavřít, abych se ujistila, že je to jen fikce.

„Jen ty sama rozhodneš, co tě zlomí.“

Většina postav se opět vyvinula, byť minimálně. Líbí se mi, že autorka rozvinula charaktery všech vladařů a obzvláště synů Berona, vladaře Podzimního dvora. Třeba Eris, na něhož se vždy pohlíželo jen jako na hlavního záporáka a skrz Mořiny prsty, se vlastně ukázal jako celkem rozumný muž. Naopak Tamlin se mi znechutil ještě víc a jakýkoli dobrý čin, který vykonal nebo vykoná, nezmění můj názor na něj. Spoustu lidí nemám ráda, ale on je mi vyloženě odporný.
Mohla za to blížící se válka nebo třeba stále více propojené vazby mezi všemi lidmi i vílami ze všech možných koutů světa, každopádně se mi neuvěřitelně líbí, že autorka ukázala svůj svět z každého možného úhlu. Tradice, kultura a další aspekty byly v každé zemi jedinečné, stejně tak lidé, kteří z nich pocházeli.
Z počátku jsem se bála tolika stran, ovšem v knize jsem nenalezla jediné slepé místo, nic, co bych označila jako nudné. Každá kapitola měla něco do sebe a náznaky z předchozích dílů se zde ukázaly jako velmi důležité.
Na celé knize jsem vlastně našla jen jednu věc, co mi vadila. Ke konci se mi válka zdála poněkud zmatená a netušila jsem, kdo žije, kdo zemřel, kdo je vlastně dobrák a kdo záporák. Po dočtení poslední strany mi ale vše začalo být jasné.

Ačkoli jsem ke knize přistupovala s velkými očekáváními, naplnila je a ještě víc. Dvůr křídel a zmaru je jednou z knih, na které budu ještě dlouho vzpomínat. Těším se na další autorčina díla a doufám, že se k nim dostanu brzy. Prythian mi navždy zůstane ležet v srdci a ke knihám se ještě vrátím. (A to ne jednou.) Takže třetímu dílu této série dávám zasloužených pět hvězd.