Královna bojovnice | Led nebo oheň

Autor: Sara Raasch

Originál: Ice Like Fire

Žánr: dívčí romány, young adult, fantasy

Série: Sníh nebo popel (2)

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 320

Další díla autora: Sníh nebo popel

Může být Meira královnou bojovnicí? Na tuto otázku se zoufale snaží najít odpověď, zatímco bojuje se sněhuláky a začíná si zvykat na život v relativním bezpečí. Jenže brzy pozná, že se nikdy nesmí přestat ohlížet za sebe. Noam, král Cordellu, pomohl Zimě v boji proti Angrovi, takže nyní je spolu se svým synem a dalšími obyvateli jeho země v Zimě a údajně jí pomáhá se dostat na nohy. Mather nikomu nevěří a sám cvičí armádu Zimanů, Theron se ve svých názorech začíná rozcházet s Meirou a magická propast, kterou naleznou v dolech, všechny rozhádá. Kdo nakonec získá svobodu a život v klidu, který si každý dávno vybojoval?

***

Sníh nebo popel, první díl této trilogie, jsem četla někdy v únoru, ale i nyní si vše živě pamatuji. Přesněji si pamatuji to, jak neskutečně se mi kniha nelíbila. Vím, že jsem dala hodně slabé dvě hvězdy, za které mohl hlavně Theron, který se brzy stal mou jedinou oblíbenou postavou. Tento díl jsem si původně přečíst nechtěla, ale jakmile Humbook oznámil, že Sara Raasch přijede, rozhodla jsem se sérii dát druhou šanci.

„Pět bojovníků...“

Hned na první straně na mě vyskočila přemíra pětek. Pět bojovníků, pět brnění... Tak logicky, když máme pět bojovníků, kteří jsou odění ve stejné zbroji, zřejmě bude vše pětkrát. Tohle mi fakt vadilo. Ačkoli mi styl autorčina psaní připadal takový nezáživný a často jsem přeskakovala věty, nemohu popřít, že Sara píše čtivě. Kniha se četla rychle, i když na tom možná mělo podíl taky to, že jsem ji chtěla mít brzy za sebou.

Možná jsem do knížky šla s předsudky toho typu, že se mi nebude líbit, ale vážně jsem se nad to snažila povznést. A když se mi to povedlo, všimla jsem si, že autorka zvolila celkem zajímavý námět. Příběhově mi rozhodně připadá originálnější než minulý díl, ovšem autorka vše zkazila zpracováním.
Prvotní koncept by tedy mohl být zajímavý, pokud by ale nebyl zasazen do klasických klišé kolejí. Milostný trojúhelník. Dobře, tak ať si ho tam autorka nacpe, když si potřebuje něco dokázat. Jenže on naprosto nefungoval. Byl tam jen proto, aby tam prostě byl. Vedle toho Meira (super-úžasná-bezchybná-jednoduše-perfektní) a Mather, šašek, který si hrál na ublíženého idiota. Ale dobře, na tohle jsem byla zvyklá už z minulého dílu. Ale co to sakra udělala s Theronem? Proč mi zošklivila jedinou dobrou postavu, kterou kdy vytvořila?

„Nenechám tenhle svět padnout.“

Další věcí, která mě fakt iritovala, byla Meiřina neochvějná rozhodnost a víra v to, že cokoli ji napadne, bude vždy správně. Kdykoli se zápletka zaobírá hledáním něčeho, co možná ani neexistuje, musí autor postupovat moc opatrně. Hlavní hrdina v takových chvílích nesmí slepě spoléhat na instinkty, pokud k tomu nemá nějaký důvod. (Řekněme vize z budoucnosti? Nebo vrozenou intuici, která nikdy nezklame.) Ale pokud nic z toho nemá, hrdina si musí ponechat jedny či dvoje vrátka navíc, aby nebyl úplně někde, že. Co ale udělá autorka? Pošle Meiru hledat klíče v tom stylu, že na jedné straně najde znak, na druhé ví, kde ho najít, na třetí už ho má a na čtvrté jde všechno zase od začátku.

Posledních třicet stran nabylo akci, kterou většina knihy postrádala. Ale ani to se mi nelíbilo. V ději jsem se ztrácela a nevěděla jsem, kdo žije, kdo zemřel nebo kdo je s kým. Úplný závěr, ta poslední stránka, mě celkem navnadila na třetí díl, ale jestli si ho přečtu? To zatím nevím.

Takže abych to nějak shrnula. To, co Sara provedla s postavami, je strašné. Zároveň ale vidím jistý pokrok v jejím psaní. Přesto se mi kniha prostě nelíbila. Já jsem se ji snažila pochopit a nejsem ráda, že jí zase musím dát nízké hodnocení. Ale je to tak. Myslím si, že by Raaschová udělala dobře, kdyby ještě pár let psala do šuplíku a s vydáváním počkala, protože potenciál má. Ale to je asi všechno. Takže za ten mírný pokrok dávám dvě hvězdy.