Fantom existuje | Krverůž

Autor: A. G. Howard
Překlad: Magdaléna Stárková
Originál: RoseBlood
Žánr: fantasy, dívčí romány, young adult
Série: Krverůž (1)
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 464 
Jiná díla autora: Šepotání


Rune je nadaná zpěvačka s vírou v pověry. Vidí aury lidí a věří v nadpřirozeno. Její zpěv jí ale způsobuje bolest, a když uslyší operní árii, musí zpívat. Svůj dar nedokáže ovládat. Její matka si pro ni přeje dobrou budoucnost, takže ji pošle na operní školu Krverůž, která je ale tajemnější, než se zdá. V zahradě postává zvláštní mladík s maskou přes půlku obličeje a zdá se jí, že ji někdo neustále pozoruje. Navíc se do všeho pletou Runini bláznivý příbuzní i přátelé a dívka si přeje jediné - být normální.

***

Ke knize jsem kvůli hromadě negativních recenzní přistupovala spíše skepticky. Neměla jsem od toho žádná očekávání, ale ve skrytu duše jsem doufala, že mě kniha přece jen překvapí. A to se mi taky vyplnilo - jen ne tak, jak jsem čekala.
Nejdříve musím zkritizovat obálku, která by mě ani v nejmenším nezaujala. U Šepotání měl tento druh obálek své kouzlo, ale tady mi to přišlo takové... nijaké. Nevím, kdybych si nešla knihu koupit s tím, že si jdu právě pro tento kousek, rozhodně by mě po cestě domů netížila.
Nechápu, jak může kniha, která končí tak ohromně, začínat tak vlekle. Poté, co jela Rune snad třicet stránek autem jsme se ale přeci jen někam dostali - tedy v příběhu ne, jen jsem se do toho pořádně zamotala. A čím dál jsem četla, tím víc věcí jsem nechápala. Naštěstí se v průběhu všechno ukáže; jen si na tu chvíli budete muset počkat.
Celkem mě ohromily charaktery některých postav. Vezměte si třeba takovou tetu Charlotte, pod jejíž jednoduchou a naivní slupkou se skrývá srdce odvážné ženy. Erik, Bouchardová i samotný Etalon - jejich postavy mě uchvátily a já se musela udivovat nad tím, jak jejich vztahy autorka naplánovala.
Popisy rozhodně nechyběly - právě naopak. Připadalo mi, že mě autorka snad chce unudit k smrti. Někdy jsem se v tom věčném popisování tak ztratila, že jsme prostě nepochopila, o co vlastně jde. Trochu k tomu přispěl i fakt, že ze začátku byla kniha prostě neskutečně nudná. Avšak musím podotknout, že postavy popsala vážně dokonale. Ještě teď mám v hlavě přesný obraz všech z nich.
Jen samotná myšlenka fantoma byla úchvatná. Ale když se k tomu přidali sukubové, energetičtí upíři a aury - bylo toho trochu moc. Ovšem ke konci do sebe vše zapadlo a mělo to jasný důvod. Navíc se mi neuvěřitelně líbila myšlenka se spřízněnými dušemi.
Jak už jsem řekla, ze začátku se kniha vážně ne a ne rozjet. Nic jsme nechápala, čtení mě nebavilo a navíc mě neskutečně iritovalo to červené písmo! (Taky vám tak vadilo?) Nedokázala jsem se s žádnou postavou sžít, Slunka byla kleptomanská kuřačka, co ukradla e-cigaretu tetě hlavní hrdinky... Celkově se v knize hodně bavili o cigaretách.
Potom ale najednou nastal zlom a kniha se neuvěřitelným tempem rozjela. Jednalo se o scénu, kterou autorka mohla buď naprosto zkazit a příběh tím zakopat třeba na školní hřbitov nebo ho neskutečně vylepšit. A já jsem ráda, že se jí povedlo to druhé. Scéna z klubu v krematoriu měla neskutečný ráz. Vše jsem viděla živě před sebou a nedokázala jsem přestat číst. Od té chvíle jsem si zamilovala Trna (díkybohu!) a navíc se začalo vše pomalu vysvětlovat a já tak nemusela na knihu nevěřícně hledět s tím, zda je problém ve mně nebo v ní.
Zkrátka jsem se do knihy postupem času opravdu vžila a konečně jsem si mohla příběh užívat. Myslím, že k tomu, že se mi nelíbil hned od začátku, mohla částečně také škola, jelikož všichni učitelé se plně vžili do role prověřujících a začali zkoušet.
Úplný konec knihy jsme rozdělila na dvě části; ten famózní a ten příšerný. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou, protože vše nasvědčovalo tomu, že kniha skončí vážně epicky. A tak by to i bylo... kdyby si autorka odpustila posledních deset stránek. Připadalo mi, že to psal jiný člověk. Vůbec se to k ději nehodilo. Navíc vše sepsala stylem: Pořídila jsem si kočku a odstěhovala se do Olomouce.
Neskutečně dlouho jsem přemýšlela nad tím, kolik hvězd knize vlastně dám. Chvíli jsem přemýšlela i nad čtyřmi, protože od druhé půlky mě vážně bavila! Ale nakonec musím přihlédnout k tomu, jak šíleně se mi nelíbil konec. Proto jsou to nakonec jen tři hvězdy s malým plusem.

Komentáře

  1. Opravdu skvělá recenze :) Na knihu se chystám, ale kvůli těm negativním recenzím jsem opatrná a nic moc od ní nečekám. Od autorky už jsem četla Šepotání a to na mě bylo hrozně chaotické a zmatené :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, na Šepotání se dívám úplně stejně. Prostě se v knihách od Howardové nějak nevyznám. :D

      Vymazat
  2. Krverůž mě neskutečně bavila a tvá recenze je taky úžasná, jen tak dál. 😉💕

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice děkuji za komentář. Jakmile se dostanu od knihy k notebooku, odpovím na něj. :)