Překlad: Jana Rajnyšová
Originál: All the Bright Places
Žánr: dívčí romány, young adult
Série: Všechny malé zázraky (1)
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 360
Další díla autora: Tíha vesmíru
Theodor Finch trpí bipolární poruchou a fascinuje ho smrt. Je dnes ten pravý den na smrt? Na tuto otázku se snaží najít odpověď již řadu let a každý den je možná jeho poslední. Violet Markeyová zase žije jen pro budoucnost a myslí pouze na dobré známky a úspěšné dodělání střední školy. Po smrti své sestry se lidí straní a těší se, až opustí své rodné město i s bolestnými vzpomínkami. Ve škole dostanou úkol - objevovat krásy Indiany. Dvě ztracené duše se najdou a jejich bytí najednou začne dávat smysl.
Ke knize jsem se dostala už hrozně dávno, ale nikdy mě nějak nezaujala. Až po referátu v sedmé třídě jedné mé spolužačky jsem si řekla, že bych si knihu určitě měla přečíst. Knihy jsem si ale kupovat nemohla (chvíli předtím mi totiž přišel velký balík), takže jsem byla opravdu ráda, že ji měli u nás v knihovně. Po přečtení jsem z knihy byla nadšená a toužila jsem ji mít doma. Takže jsem využila spolupráce a napsala si o toto dílo.
Tehdy jsem byla nadšená z obálky, což se doteď nezměnilo. Vypadá jednoduše, ale skvěle souvisí s příběhem a odrazuje osobnost Violet i Thea.
Jelikož má jedna z postav bipolární poruchu, nemohu úplně přesně posoudit, jestli se chová přijatelně ke svému postižení. Ale podle toho, co jsem si o tom přečetla, bych řekla, že je to možně. Finch je velice záhadná bytost. Místy mi sice vadil, ale nemohla jsem se přestat smát jeho pokusům o získání Violet. Měl zkrátka své kouzlo. Violet mi místy připomínala mě samotnou. A pokud se u ní nějaká má vlastnost nenašla, stoprocentně byla u její sestry Eleanor. Bohužel jsem si ji i přesto neoblíbila. Připadalo mi, že je neprůbojná a k Finchovi se chovala hezky jen, když byli sami. Nechtěla, aby ji s ním někdo viděl jen proto, že on byl Theodor Magor a ona zkrátka patřila ke smetánce školy. Během příběhu, ale vidím vývoj její osobnosti, což je skvělé.
Styl psaní byl opravdu jednoduchý a to se doráželo i v popisech. Ke knize se to hodilo, protože příliš básnicky psaná nebyla, ale chtělo to něco, co by tomu dodalo jiskru. Velice se mi líbilo, že kapitoly byly psané z pohledu obou hlavních hrdinů, čímž jsem mohla nahlédnout blíže do jejich světa. Navíc autorka vyprávěla dvěma různými jazyky a i popisy nebo mluva odpovídalo charakterům postav.
Příběh na mě hluboce zapůsobil. Autorka psala jednoduše, což odpovídá žánru pro mládež, ale zároveň psala o složitém tématu, o kterém by se mělo mluvit. Myslím si, že je dobře, že se takovým knihám věnují i YA spisovatelé (ačkoli Jennifer Niven není pravým autorem pro mládež). Kniha mě opravdu oslovila a něco ve mně zanechala. Ještě dlouho po přečtení jsem jen hleděla do prázdna s nepříjemným pocitem v hrudi. Konec byl opravdu dojemný. Ačkoli jsem čekala, jak dopadne, i tak mě zasáhl.
I když se mi kniha ohromně líbila, nemůžu jí dát plný počet hvězd, jelikož musím přihlédnout k některým mínusům ohledně postav. I přes to se mi ale knížka moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Myslím, že určitě neuděláte chybu, když si ji koupíte nebo půjčíte, protože vás její přečtení donutí zamyslet se a uvědomit si, co je opravdu důležité, protože zítra už k tomu třeba nebudete mít možnost.
Tato kniha obývá mou knihovnu díky megaknihám, kteří mi ji poslali na recenzi. Byla to pro mě obrovská příležitost a jsem ráda, že mi toto knihkupectví umožnilo spolupráci s nimi. Knihu můžete zakoupit zde. Pokud byste si chtěli o tom, jak spolupráce probíhá, přečíst víc, zde najdete odkaz na článek, kde se o tom podrobněji zmiňuji.
Theodor Finch trpí bipolární poruchou a fascinuje ho smrt. Je dnes ten pravý den na smrt? Na tuto otázku se snaží najít odpověď již řadu let a každý den je možná jeho poslední. Violet Markeyová zase žije jen pro budoucnost a myslí pouze na dobré známky a úspěšné dodělání střední školy. Po smrti své sestry se lidí straní a těší se, až opustí své rodné město i s bolestnými vzpomínkami. Ve škole dostanou úkol - objevovat krásy Indiany. Dvě ztracené duše se najdou a jejich bytí najednou začne dávat smysl.
***
Ke knize jsem se dostala už hrozně dávno, ale nikdy mě nějak nezaujala. Až po referátu v sedmé třídě jedné mé spolužačky jsem si řekla, že bych si knihu určitě měla přečíst. Knihy jsem si ale kupovat nemohla (chvíli předtím mi totiž přišel velký balík), takže jsem byla opravdu ráda, že ji měli u nás v knihovně. Po přečtení jsem z knihy byla nadšená a toužila jsem ji mít doma. Takže jsem využila spolupráce a napsala si o toto dílo.
Tehdy jsem byla nadšená z obálky, což se doteď nezměnilo. Vypadá jednoduše, ale skvěle souvisí s příběhem a odrazuje osobnost Violet i Thea.
Jelikož má jedna z postav bipolární poruchu, nemohu úplně přesně posoudit, jestli se chová přijatelně ke svému postižení. Ale podle toho, co jsem si o tom přečetla, bych řekla, že je to možně. Finch je velice záhadná bytost. Místy mi sice vadil, ale nemohla jsem se přestat smát jeho pokusům o získání Violet. Měl zkrátka své kouzlo. Violet mi místy připomínala mě samotnou. A pokud se u ní nějaká má vlastnost nenašla, stoprocentně byla u její sestry Eleanor. Bohužel jsem si ji i přesto neoblíbila. Připadalo mi, že je neprůbojná a k Finchovi se chovala hezky jen, když byli sami. Nechtěla, aby ji s ním někdo viděl jen proto, že on byl Theodor Magor a ona zkrátka patřila ke smetánce školy. Během příběhu, ale vidím vývoj její osobnosti, což je skvělé.Styl psaní byl opravdu jednoduchý a to se doráželo i v popisech. Ke knize se to hodilo, protože příliš básnicky psaná nebyla, ale chtělo to něco, co by tomu dodalo jiskru. Velice se mi líbilo, že kapitoly byly psané z pohledu obou hlavních hrdinů, čímž jsem mohla nahlédnout blíže do jejich světa. Navíc autorka vyprávěla dvěma různými jazyky a i popisy nebo mluva odpovídalo charakterům postav.
Příběh na mě hluboce zapůsobil. Autorka psala jednoduše, což odpovídá žánru pro mládež, ale zároveň psala o složitém tématu, o kterém by se mělo mluvit. Myslím si, že je dobře, že se takovým knihám věnují i YA spisovatelé (ačkoli Jennifer Niven není pravým autorem pro mládež). Kniha mě opravdu oslovila a něco ve mně zanechala. Ještě dlouho po přečtení jsem jen hleděla do prázdna s nepříjemným pocitem v hrudi. Konec byl opravdu dojemný. Ačkoli jsem čekala, jak dopadne, i tak mě zasáhl.
I když se mi kniha ohromně líbila, nemůžu jí dát plný počet hvězd, jelikož musím přihlédnout k některým mínusům ohledně postav. I přes to se mi ale knížka moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Myslím, že určitě neuděláte chybu, když si ji koupíte nebo půjčíte, protože vás její přečtení donutí zamyslet se a uvědomit si, co je opravdu důležité, protože zítra už k tomu třeba nebudete mít možnost.
Já jsem o knížce toho slyšela dost a chtěla bych si jí dokonce i přečíst, jenže nějak nemám čas.
OdpovědětVymazatUrčitě si ji přečti, stojí za to! :)
VymazatMoc pěkná recenze :) Na knihu už se docela dlouho chystám, tak snad se k ní brzy dostanu :) vypadá to jako dobré čtení :)
OdpovědětVymazatDěkuji! :) Kniha je vážně moc pěkná, snad se k ní brzy dostaneš. :)
Vymazat