Přeskočit na hlavní obsah

Od opic, co četly, až ke knihomolo sapiens aneb vývoj knižní komunity | Měsíc bookstagramu

Pokud blíže sledujete můj instagram nebo se třeba pohybujete v určitých skupinách na facebooku, možná jste během února zaznamenali projekt Měsíc bookstagramu. Ve zkrácené verzi se jedná o výzvu, do které se můžete libovolně zapojit a s jejíž pomocí se snažím přiblížit uzavřenou knižní komunitu více lidem. 

Donutila mě k tomu jedna konverzace, v níž se dotyčný, který debatu rozpoutal, ptal na názor na knižní blogery. A já se kromě jiných stanovisek dočetla třeba to, že „knižním blogerům se nedá věřit a bookstagramerky jsou úplně nejhorší“. Celkem mě to zamrzelo, protože takto často soudí právě lidé, kteří světu knižních blogerů úplně neporozuměli. A právě tohle mě přivedlo k nápadu zasvětit březen, měsíc knih a internetu, právě bookstagramu.

V následujících týdnech tak každý pátek až do konce března vydám článek, v němž s pomocí těch, kteří se do mého projektu zapojili a zapojí, obsáhnu určitou stránku knižní komunity převážně na bookstagramu. Doufám, že si z toho mnozí odnesou nové znalosti a zkušenosti a že třeba nějací autoři přestanou být vůči nám tolik skeptičtí. No, můžeme se tedy vrhnout k prvnímu tématu!


Od opic, co četly, až ke knihomolo sapiens aneb vývoj knižní komunity. První březnový týden jsem se rozhodla zasvětit právě vývoji knižních blogerů, protože si myslím, že bychom měli začít úplně na začátku.

VÝVOJ Z MÉHO OSOBNÍHO POHLEDU

V době, kdy jsem si coby třináctiletá vyjukaná knihomolka založila blog o knihách, jsem netušila, jak komplexní komunita tady existuje. Připadala jsem si jako průkopník, říkala jsem si, že jsem hrozně originální, když jsem si založila blog o knihách, protože jsem se o to nikdy dřív nezajímala a netušila jsem, kolik blogerů už aktivně psalo a kolik jich stále vznikalo.

Brzy potom jsem ale hlavně díky facebooku, který pro mě v tu dobu představoval jedinou možnost, jak propagovat své články a radit se s jinými blogery, zjistila, kolik mně podobných lidí tvoří. Místo toho, abych byla zklamaná, jsem se ale pro celou věc nadchla ještě víc.

Po několika měsících, kdy jsem jen blogovala, jsem se ale rozhodla, že chci vše posunout někam dál, a založila jsem si instagram. K tomuto rozhodnutí mě dovedla velká spousta faktorů a já se pokusím vzpomenout alespoň na nějaké. Protože jsem v té době také hodně propadla booktubu (knižní komunita na youtube), byla jsem schopná během dne zkouknout desítky různých videí od mých oblíbených tvůrců a na přední příčky se dostala hlavně Maky a Klárka, které jsem chtěla sledovat i jinde, a proto jsem si samotný instagram založila. 

Druhým důvodem byl Humbook. (Pro ty, kteří by nevěděli, Humbook je akce, která začala jako festival zaměřující se na young adult literaturu, ale nyní se jedná o celoroční projekt pořádající více akcí a soutěží i mimo festival.) Pamatuju si to úplně přesně, byly letní prázdniny roku 2017 a na mě vyskočila reklama na nějaký Humbook. Má zvídavá mysl se začala okamžitě pídit po tom, co to vlastně je, a když to zjistila, začala mne nabádat, že tam zkrátka musím být. Pro ilustraci, takto nějak vypadalo prvotní setkání s Humbookem mojí mámy, když jsem ji informovala, že bych ráda na knižní festival do Prahy.

„Mamí?
„No?“ zeptala se. Zrovna jsme myslím dělali něco na zahradě.
„Víš, co jsem našla? Hrozně boží věc! Knižní festival! Přijedou tam různí autoři, bude tam jejich autogramiáda a tak. A taťkovi by se tam taky mohlo líbit,“ dodala jsem, protože jsem věděla, že moje účast tam stojí a padá s tím, jestli se mnou pojede táta. Spoiler, taťka z účasti nadšený nebyl, young adult literatuře už prý neholduje, ale stejně tam se mnou jel dvakrát.
„No... To zní zajímavě. Tak se domluv s taťkou.
V mysli jsem začala tancovat oslavné tanečky.
„A kde to vlastně je? V Brně?“ 
A sakra...
„No, ne, to by se jim asi nevyplatilo. V Praze to je.
„Ty ses zbláznila? Do Prahy s tebou nikdo nepojede, Sáro.

A o měsíc později jsme kupovali vstupenky.

Takto nějak jsem se tedy dostala k instagramu a na konci roku 2017 už jsem zveřejňovala první příspěvky. Původně jsem měla v plánu mít bookstagram jen jako takový bonus k blogu, ale jak měsíce a roky plynuly (je strašidelné, že mohu říct roky, protože nechápu, jak rychle to uteklo a já bloguju už skoro tři), stala se z něj pro mě ta nejhlavnější platforma.

Teprve na instagramu jsem úplně pochopila celou podstatu knižní komunity, pokud to tak můžu říct, i když je pravda, že mě stále překvapuje. Důvod je prostý, instagram je mnohem rychlejší a tím pádem i efektivnější, informace se k nám dostávají snáz a my máme dojem, že jsme s tvůrci v bližším kontaktu. Přesto jsem za ty roky nepřestala vidět kouzlo v obsáhlých recenzích a vyčerpávajících článcích tady na blogu. A myslím, že nikdy nepřestanu.


VÝVOJ NAŠÍ KOMUNITY JAKO TAKOVÉ

Jak jste se mohli dočíst v předchozích odstavcích, do knižní komunity jsem vstoupila v roce 2017 a v té době už byla téměř na svém vrcholu, takže vám svými vlastními slovy nejsem schopná přesně povykládat, jak to bylo dřív. Nicméně představte si to jako takovou časovou osu, jež započala blogy přes blogerskou platformu blog.cz, které se potom zčásti přesunuly na blogger a jinam. Zhruba v roce sedmnáct osmnáct potom začalo obrovské stěhování bookstagramerů do instagramových krajin a ti, kterým by ten prostor nestačil, zároveň rapidně začali obsazovat českou youtube scénu, kde mnozí setrvávají dodnes. Ovšem ti pozornější si mohli všimnout, že se loni dost rozmohly podcasty, ve kterých já sama vidím velkou budoucnost. 

A jak roky na té pomyslné ose ubíhají, všímám si, že je nás stále víc a víc a to je hrozně skvělé, protože to ukazuje jednu věc. Lidé čtou a mladí lidé čtou taky a to fakt hodně. Podívejte se na všechny ty blogy a bookstagramy a na lásku, kterou ke knihám jejich autoři cítí. Potom už nikdo nebude moct tvrdit, že knížky nikdo nečte.

Zároveň s tím, kolik nás tam je, se v poslední době tvoří často dost výživné diskuze, ale pokud bych se tomu chtěla věnovat dnes, tento článek nebude mít konce, tak vám jen předesílám, na co se můžete těšit v rámci jiných témat.

A JAK TO VIDÍ ZBYTEK NAŠÍ KOMUNITY?

Tímto projektem jsem vám chtěla ukázat větší spektrum názorů, aby byl výsledek co nejvíce objektivní, takže níže bych vám ráda představila pár účastníků výzvy a nějaké jejich postoje. Všechny zúčastněné si můžete prohlédnout tady.

Najprv boli knihy pre mňa jednoducho zábavou pre skrátenie dlhej chvíle, ale časom som pochopila, že sú mi niečím viacej, ako iba obyčajným hobbym. Zistila som, že to práve knihy ma robia tým, kým som. Stali sa mi niečím, bez čoho si neviem predstaviť svoj deň,“ píše na svém instagramovém profilu books.dragons.

Spousta z nás díky knižní komunitě našla opravdové přátele, a to je podle mě úplně nejvíc. Krásně se o tom rozpovídala třeba Adri.

Stejně jako já se primárně na svůj vývoj jakožto knižního blogera zaměřila třeba Kristie, která patří k těm zasloužilým blogerkám a blog si založila v roce 2012, jak píše na svém bookstagramu: Tenkrát bylo IN mít názvy v angličtině, tak jsem blog pojmenovala Yours Fantasy, jakože Vaše fantazie, protože jsem si naivně na začátku myslela, že budu i psát nějakou původní tvorbu. To nějak nevyšlo. A až o pár let později mi došlo, jak blbě ten název zní, a že je i špatně.

Projekt se ale díky Kiře dostal i za brány instagramu do jejího článku, v němž si můžete přečíst o tom, jak se ona i přes velké stěhování bookstagramerů udržela na blogu, kde je stále aktivní: Na blog přibývají hlavně delší recenze, na Instagram moje názory (korektury, ehm) a všetečné otázky, které víří diskuze...

A jsme u konce. Věřte mi, sesumírovat ty skoro tři roky do nějaké podoby, bylo obtížné. Všechno tohle se pro mě stalo neoddělitelnou součástí života a já jsem i přes občasné neshody vděčná, že sem můžu patřit.

Dotazy, názory? Určitě se nebojte podělit o komentáře, ráda si je přečtu a rozjedu s vámi diskuzi! A se zbytkem čtenářů se uvidíme příští pátek už u druhého tématu, kde se zaměřím na knižní komunitu a na to, co pro mě a pro ostatní znamená, trošku víc.
Sára

Komentáře