Dívka mezi stranami

Máme tu poslední páteční večer a s ním úplně poslední článek v rámci projektu Měsíc bookstagramu! Celý březen jsem si díky němu hrozně užila a já jsem ráda, že jste se i přes všechny nepříjemnosti, které nám obrátily naši rutinu vzhůru nohama, zapojovali přispíváním svých názorů, nebo čtením těch mých. Ale máme před sebou ještě celé jedno téma! Tak si ho tedy pojďme rozebrat, dnes o tom, proč sledujeme naše oblíbené blogery. Za vším stojí lidé aneb co dělá dobrého blogera! JAKÝ OBSAH RÁDA SLEDUJU? Co se týče blogů, není jich moc, které bych primárně vyhledávala, spíš projíždím odkazy na facebooku či na instagramu a podívám se na to, co mě zaujme. Těch pár lidí, jejichž články ale čtu pravidelně, mi musí vyrazit dech osobitým stylem psaní, alespoň částečně pravopisně správnými texty (chápu překlepy, určitě se mi to občas stane taky, ale čeho je moc, toho je příliš) a také svou osobností. Zkrátka mě musí bavit! A ten poslední bod vlastně platí i o lidech, které sleduju na ...

Mám pocit, jako by oba minulé články byly jen takovým úvodem a až dnes jsem měla plně rozvinout myšlenku celého projektu, protože právě názor některých lidí, že recenzenti, kteří s někým spolupracují, nemohou napsat objektivní recenzi, se touto výzvou snažím vyvrátit. Když jsem ji začala plánovat, měla jsem totiž jasný cíl, představit knižní komunitu lidem mimo ni a pokusit se uvést na pravou míru všechny ty vzniklé předsudky, co o knižních blogerech mají. A myslím, že téma třetího týdne, tedy Upřímnost, vstřícnost, čest aneb spolupráce není synonymem pro podplacené recenzenty , většinu těchto předsudků skvěle ilustruje. Téma recenzí a spoluprací jsem už několikrát trochu nakousla, a ačkoli jsem se velmi snažila to omezit jen na nutné minimum, je to něco, co je s knižním světem tak provázané, že to zcela vynechat nejde. A věřte mi, že i v posledním článku se k této problematice vrátíme, i když zase z jiného ohledu. A protože se opět jedná o celkem rozsáhlé téma, dovolila j...

Minulý týden jsem vám v krátkosti představila můj projekt Měsíc bookstagramu a seznámila vás s mým názorem na první téma, dnes bych se s vámi ráda podívala na druhé zadání této výzvy. Tento týden se nesl v podobném duchu jako ten minulý, jen jsme se na tutéž problematiku podívali z trochu osobnějšího hlediska. Takže bez dalšího omílání, druhé téma nese název Můj druhý domov aneb knižní komunita a já . Už minule jsem toto téma trochu nakousla, ale snažila jsem se co nejvíce držet samotného vývoje, což bylo koneckonců vlastní zadání. Nicméně dnes mám volnou ruku, a tak vám mohu knižní komunitu představit v celé své kráse od začátku do konce. Tedy, skoro.  Za svůj šestnáctiletý život jsem mohla patřit do několika internetových komunit, ale ta knižní mi k srdci přirostla zdaleka nejvíce. Nikde jinde jsem na jednom místě neviděla tolik lidí, kteří by mi byli ochotní kdykoli pomoct a věnovali své tvorbě takové úsilí. Přesto není nic jen růžové a i knižní komunita má své zápo...

Pokud blíže sledujete můj instagram nebo se třeba pohybujete v určitých skupinách na facebooku, možná jste během února zaznamenali projekt Měsíc bookstagramu . Ve zkrácené verzi se jedná o výzvu, do které se můžete libovolně zapojit a s jejíž pomocí se snažím přiblížit uzavřenou knižní komunitu více lidem.  Donutila mě k tomu jedna konverzace, v níž se dotyčný, který debatu rozpoutal, ptal na názor na knižní blogery. A já se kromě jiných stanovisek dočetla třeba to, že „knižním blogerům se nedá věřit a bookstagramerky jsou úplně nejhorší“. Celkem mě to zamrzelo, protože takto často soudí právě lidé, kteří světu knižních blogerů úplně neporozuměli. A právě tohle mě přivedlo k nápadu zasvětit březen, měsíc knih a internetu, právě bookstagramu. V následujících týdnech tak každý pátek až do konce března vydám článek, v němž s pomocí těch, kteří se do mého projektu zapojili a zapojí, obsáhnu určitou stránku knižní komunity převážně na bookstagramu. Doufám, že si z toho mn...