Štědrý den je sice za námi, ale to neznamená, že si na něj nemůžete vzpomenout alespoň prostřednictvím knih. Během prosince jsem přečetla několik vánočních knížek, které bych vám tedy ráda představila a doporučila.
Posmrtný život Holly Chaseové, Cynthia Hand

Tuto knihu jsem se rozhodla koupit hned, co jsem se o ní dozvěděla. Miluji Vánoční koledu a celé Vánoce, takže mě rozhodně nesměla minout. Příběh mě okamžitě uchvátil lehkostí, s jakou je psán, a vtipnými průpovídkami hlavní hrdinky. Ač se zpočátku zdá, že vás ničím nemůže překvapit, opak je pravdou. Často jsem si myslela, jak je předvídatelný, avšak v konečném měřítku dopadl jinak, než jsem čekala.
Spoustě lidí vadila Holly kvůli svému protivnému chování. Ale já to jako minus rozhodně nevnímám. Těžko by se mohla ke každému chovat mile, když ji vybrali jako Skružku. To, jaká byla, zkrátka mělo smrtelnou váhu pro samotný příběh. I ostatní postavy jsem si oblíbila a musím opravdu pochválit, jak originálně autorka toto převyprávění Vánoční koledy zvládla. Ano, občas jsem tam zaznamenala určité nedomyšlenosti. Celé by se to dalo více propracovat, ale když v knize nebudete hledat nic složitého, určitě vás bude bavit a na konci možná i dojme.
Sněží, sněží..., John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle

Tuto knihu jsem letos četla asi potřetí nebo počtvrté a příští rok to plánuji znovu. A představte si, že se mi s každým dalším čtením líbí víc a víc.
Obsahuje tři rozdílné povídky od tří autorů, které sice pojednávají o úplně jiných věcech, ale přece se náramně propojují. Jsou vtipné, čtivé a krásně vánoční. Proto si myslím, že je to zkrátka ideální čtení před (ale klidně i po) Vánoci.
První povídka, Zasněžený expres od M. Johnson, mi z celé knihy připadala nejlepší. Byla správně střelená a opravdu zábavná, čímž mi trochu připomínala knihy od mé oblíbené Kerstin Gier. Hlavní hrdinku zkrátka nejde nemilovat a to samé platí i o jiných exemplářích, kteří se tam vyskytují. (A Noaha nemyslím, jen pro upřesnění.)
Druhý příběh s názvem Vánoční zázrak od J. Greena mě celkem zklamal. Ačkoli jsem se občas zasmála a ke konci měla na tváři takový ten přiblblý úsměv, zdálo se mi, že se tam nic neděje a často jsem měla chuť zatřást hlavním hrdinou, aby se už konečně probral a začal jednat tak, jak by se choval jeden příčetný člověk a ne skupina padesáti nepříčetných.
Poslední povídka od L. Myracle, Archanděl prasátek, ale zase zvedla laťku vysoko. Ačkoli se mi nelíbila tolik jako Zasněžený expres, stále se mi zdála opravdu výborná a jedinou chybou tam byla hlavní hrdinka, která mě ovšem velmi iritovala. Kromě ní ale příběh opravdu stojí za to. Navíc se tam tak nějak propojí a uzavřou i předchozí povídky, což jí dodá zase trochu plusových bodů.
Vánoční koleda, Charles Dickens

Vánoční koleda je taková vánoční klasika, že větší snad ani neexistuje. Je podle ní spousta filmových adaptací, které se jí drží opravdu věrně nebo se tímto kouzelným příběhem jen letmo inspirovaly. Tak či tak, v nějaké formě se s ní podle mě musel setkat snad úplně každý. A já tedy nejsem výjimkou.
Už od mala jsem ten příběh hltala a viděla jsem snad každé zpracování. A proto jsem se rozhodla, že si letos knihu, která tolik lidí inspirovala, přečtu.
Knížce nemám, co bych vytkla. Sice mě neuchvátila tak, jak jsem si představovala, ale za to mohla čistě jen má očekávání. Jinak jsem si ji opravdu užila a myslím, že by si ji měl přečíst minimálně každý, kdo má rád filmové zpracování, ale knihou je nepolíbený.
Polibek v New Yorku, Catherine Rider

Do knihy jsem se pustila pár dní před Štědrým dnem, protože jsem ji dostala od kamarádky a řekla jsem si, že ji zkusím přečíst, abych nemusela čekat další rok. Bála jsem se sice, že ji přečíst nestihnu, ale nakonec mi to netrvalo déle než pár hodin během odpoledne.
Kniha byla totiž mimořádně čtivá a zábavná. Navíc v sobě měla nějaký nápad a příběh tak vypadal uvěřitelněji. Jedná se zkrátka o kouzelné čtení, které vás rozesměje i dojme.
Jediné, co bych ráda vytkla, je jeden z aspektů romantické linky. Ano, je normální, že se člověk zamiluje během pár hodin. To se stát může. Ale rozhodně není normální člověku, kterého znáte deset hodin, říkat, že ho milujete.
Ale když odhlédnu od této maličkosti, jedná se o opravdu milé čtení, které vám vykouzlí úsměv na tváři a rozehřeje vaše srdce.
Polární expres, Chris Van Allsburg
Během předvánoční noci, kdy děti tiše leží v postýlkách a přemýšlí, jaké dárky najdou pod stromečkem, se pár jedincům poštěstí zažít něco nezapomenutelného. Několik z nich totiž dostane příležitost vydat se kouzelným vlakem za Santou na severní pól.
Na několika málo stranách se dostáváme do tohoto magického příběhu, podle kterého byl taktéž natočen úchvatný film. Nebudu lhát, když řeknu, že je to můj úplně nejoblíbenější vánoční příběh, knižní i filmový. Do knihy jsem se pustila v angličtině a myslím, že jsem opravdu skvěle rozuměla. Ale jak by taky ne, když je to dětská četba. Díky tomu je kniha doplněna o nádherné ilustrace, které skvěle doplňují celkovou atmosféru příběhu.
Vánoční koledu už mám za sebou a teď mám rozečteno Posmrtný život. Zbylé knihy , znám jen z vyprávění třeba se k nim také někdy dostanu :-)
OdpovědětVymazatUrčitě ti je doporučuji, věřím, že přečtení jakékoli z nich nebudeš litovat. :)
VymazatMoc pěkné tipy na čtení :) Na vánoční příběhy mám teď chuť, zrovna čtu Posmrtný život Holly Chaseové a jsem nadšená :)
OdpovědětVymazatDěkuji! Doufám, že si přečteš i nějaké další knihy z mých doporučení. :)
VymazatVánoční koleda je skvělá klasika, kterou čtu rok co rok. Ráda se vracím i Harrymu a osvěžím si pár momentů z Bradavic. Letos jsem ale sáhla po knížkách, co mi už delší dombu odpočívaly na poličkách, neboť díky škole jsem čtení zanedbávala. A taky jsem si znovu přečetla Muž, co sázel stromy....krátká, ale krásná povídka. :)
OdpovědětVymazatnemam-cas.blog.cz
Dříve jsem Harryho četla klidně dvakrát do roka, ale teď už na to taky nemám tolik času. Snad se k němu dostanu příští rok. :)
Vymazat