Jedno dobrodružství za druhým | Devadesátkrát jinak

Autor: Eric Walters
Překlad: Adéla Špínová

Originál: 90 Days of Different

Žánr: dívčí romány, young adult

Série: Devadesátkrát jinak (1)

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 288

Další díla autora: zatím žádná nejsou

Sophie dostane poslední den školy kopačky od svého kluka. Jako důvod jí poví jí, že je moc předvídatelná a zodpovědná, zkrátka nudná. A když se svěří nejlepší kamarádce, dostane se jí podobné řeči, což bolí ještě víc. Jenže ta se s tím rozhodne něco dělat. Založí Sophie všechny možné sociální sítě, navrhne devadesát úkolů a svou kamarádku donutí, aby jí slíbila, že letošní léto bude jiné. A to, co je na začátku povinnost, se stane nezapomenutelným zážitkem.

***

Když jsem si prohlížela ediční plán CooBoo, tento kousek mě okamžitě zaujal. Romantické knihy jsem nikdy moc nevyhledávala, ale tato, řekla jsem si tehdy, by opravdu mohla stát za to. A možná proto jsem taky byla zklamaná, když jsem si uvědomila, že to žádná romantická kniha není.

„Teď mám v plánu něco jiného.“

Jedním z důvodů, proč jsem si Devadesátkrát jinak nutně potřebovala přečíst, je povaha hlavní hrdinky. Ona mi totiž neskutečně připomíná mě. Zodpovědná jsem a předvídatelná kvůli tomu možná taky. Čím dál jsem ale v knize byla, tím spíš jsem si uvědomila, že až tak špatně na tom nejsem. A fakt, že se mi Sophie (stejně tak vlastně všechny ostatní postavy) hrozně příčila a já ji nemohla vystát, ve mně vyvolával opravdu rozporuplné pocity. Je zvláštní, když nesnášíte hrdinu, který je vám v mnoha ohledech podobný. 

Dlouho jsem nečetla knihu, kde bych vážně nenašla jedinou postavu, kterou bych měla ráda. Většina lidí v knize mi byla fuk, některé jsem nesnášela, ale nebyl tam nikdo, u koho by mě alespoň zajímalo, jak to s ním dopadne. A když čtete knihu a nezajímá vás ten, o kom ji čtete, je to vážně špatné.

„... a dost hobitů na to, aby našli jeden prsten, 

který vládne všem.“

Nicméně mě čtení bavilo. Knihu jsem četla u moře, za den ji přečetla a fakt jsem se bavila. Nesmím opomenout různé narážky na Hobita i jiná díla, kdy jsem se od srdce zasmála. Čekala jsem romantickou linku, na kterou jsem se těšila, ale to, že tam nebyla, mi ve výsledku zase tolik nevadilo. Řekla bych, že bylo osvěžující číst knihu bez neustálého rozebírání lásky hlavní hrdinky, kdyby to nebyl důvod, proč jsem si ji vybrala.

Úkoly, které Sophie musela plnit, byly nápadité. Jedna z věcí, co mě na knize bavila nejvíce, byla právě ona rozmanitost, díky níž jsem se na každou kapitolu opravdu těšila.

Co mi ovšem vadilo úplně nejvíce, je velká propagace sociálních sítí. Neříkám, že je nepoužívám. Ale v této knize vidíte to, jak byste se na nich chovat neměli. Vždyť to je jako návod na to, jak nejlépe spadnout do pořádného problému. Jasně, přidej si do přátel toho, koho neznáš, to je úplně bezpečné, sdílet to, kdy a kde právě jsem, taky není zrovna bez rizika. Tahle věc mi vadila hlavně z toho důvodu, že by se tím mohl kdokoli inspirovat a v knize není uvedená žádná negativní stránka oněch sociálních sítí, která by jej mohla alespoň trochu varovat.

Takže abych to nějak shrnula... Kniha mě bavila, zasmála jsem se, autorův styl psaní se mi líbil, ale není to nic, co by ve mně zůstalo delší dobu. Navíc jsem se do čtení pouštěla s nějakými představami, které se nevyplnily, což mě trochu zklamalo. Jedná se o milou knihu, určitě stojí za přečtení, ačkoli o nic nepřijdete, když ji vynecháte. Myslím si, že to není nic víc než jedno z průměrných děl, kterých naleznete spousty.