Knihomolské ohlédnutí za květnem a červnem

Nebojte se, jsem stále naživu. Květen pro mě byl snad nejnáročnějším měsícem v rámci testů, zkoušení a celkově školy. Byla jsem unavená, spát jsem chodila tak brzy, že bych některé dny možná ani nestihla večerníček, a na knihy ani na nic jiného nebyl čas ani nálada. 
Za květen jsem přečetla pouze čtyři knihy, čímž jsem opět nesplnila to, co jsem si zadala, konečně jsem ale rozečetla sérii Dvorů, takže jsem ráda, že jsem splnila alespoň něco. V červnu můj výkon nebyl lepší, právě naopak, věřím ale, že prázdniny vše doladí.


Alenka v říši zombií: Za zrcadlem

Mou první knihou od Geny Showalter se stalo převyprávění klasického příběhu o Alence, Alenka v říši zombií. Na příběhu mě zaujala hlavně originalita celého námětu a ona neotřelost provázela knihu celou dobu. Od knížky jsem neměla moc velká očekávání, což mi ve výsledku ještě více zlepšilo požitek ze čtení.

Chvíle před koncem

Od Lauren Oliver jsem četla už Repliku a i Chvíle před koncem se mi vážně líbila. Příběh měl hloubku a byl plný citátů, které ve mně něco zanechaly. Přesto jsem se u čtení zasmála a knihu měla dočtenou za chvilku. S větším odstupem už nevidím ani jednu chybu a zůstávají ve mně jen pozitivní názory, což mě ještě více utvrzuje v mém názoru, že tato autorka vážně umí psát.

Prohnilé město

Leigh Bardugo se sice proslavila svou trilogií Griša, já od ní ale zatím četla jen Šest vran a Prohnilé město. Příběh mě strašně zaujal svou originalitou, vážně jsem nikdy nečetla fantasy, kde by hlavní hrdinové stáli v čele gangu! Ačkoli jsem u čtení tohoto díla strávila poměrně velkou část měsíce, kniha se četla hezky, a když jste se začetli, nebylo možné se odtrhnout.

Dvůr trnů a růží

Poslední knihu za tento měsíc jsem stihla dočíst za pět minut dvanáct. Mou premiérou se S. J. Maas se stal Dvůr trnů a růží, který mě hned uchvátil tím, že vypráví příběh Krásky a zvířete. Příběh se mi moc líbil, čtení jsem si vážně užívala, přesto jsem tam nenalezla to, kvůli čemu je autorka tak opěvována.

Očekávala jsem, že se v červnu konečně dočkám dobrých výsledků. Bohužel jsme psali testy i v posledních možných termínech, takže to nakonec dopadlo takhle.


Dvůr mlhy a hněvu

Druhý díl série Dvůr trnů a růží, Dvůr mlhy a hněvu, měl přesně to, co jsem od knih očekávala. Při hodnocení předchozí knihy jsem si nechala rezervu, poněvadž jsem nenalezla to, v co jsem doufala. Příběh měl spád, ale ne moc rychlý, vyvíjel se po všech stranách a obsahoval to, co musí mít každá opravdu dobrá kniha.

Dvůr křídel a zmaru

Sarah J. Maas se sice vytáhla na špičku mých oblíbených autorů už s předchozím dílem, ovšem Dvůr křídel a zmaru mi vážně vyrazil dech. Netušila jsem, že to může být ještě lepší... A ono bylo. S maximálním očekáváním jsem šla do knihy, která mi i tak připadala o milion procent lepší, než jsem kdy doufala. Příběh se mi neskutečně líbil a já po dočtení dlouho nebyla schopná dělat cokoli jiného. 


Když porovnám to, že jsem téměř nečetla s tím, jak moc jsem zase nakupovala, padám do mdlob. Naštěstí jsem většinu knih, které mi v knihovně přibyly, neplatila. Jelikož babička objednávala knihy a sestřenici nakoupila nějaké oblečení, mně se rozhodla zaplatit nějaké to čtivo.
Co se týče plánů na prázdniny, prozradím jen to, že chci vážně hodně číst. Tak mi držte palce a já doufám, že budu poprvé od začátku roku v plusu.

Komentáře