Kartografka na cestě do neprobádaného území | Dívka z inkoustu a hvězd

Autorka: Kiran Millwood Hargrave
Originál: The Girl of Ink and Stars
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 228
Shrnutí děje: Hlavní hrdinkou této krátké knihy je Isabelle - dcera kartografa. Společně se svým otcem, kocourem Pepem a slepicí Lálou obývají obyčejnou chatku na ostrově Joya. Jejich země spadá pod vládu guvernéra, který obyvatele tak trochu tyranizuje. A shodou okolností má Isabelle nejlepší kamarádku jménem Lupe, která je - kdo to už uhodl? - guvernérova dcera. Po zmizení Caty, Isabelliny spolužačky se na ostrově začnou dít zvláštní věci. A Cata nebude jediná dívka, která z ostrova zmizí...

Hodnocení obálky: Nejdříve se vrhnu na hodnocení obálky. Jelikož já mám reading copy z Humbooku, ale v prodeji bude kniha s trošku jinou obálkou, rozhodla jsem se zhodnotit obě. On tam vlastně není takový rozdíl. Jedině  v barvě podkladu, který se u té normální liší tím, že je žlutý. A já jsem opravdu ráda, že vlastním ten bílý výtisk. Obálka se mi strašně líbí, (ta bílá) ale kdybych knihu nedostala, nejspíš bych si ji čistě podle ní nekoupila. Protože symbolizuje něco, co sice vypadá krásně, ale já na zrovna tento druh knih nejsem.

Názor na knihu: První, co na vás po otevření vybafne, je mapa. Jak já miluji, když je v knize mapa! Naprosto hrozně moc! Ale víte, co je lepší, než mapa v knize? Dvě mapy v knize! A než dvě? Tři mapy v knize! Ano, tahle kniha obsahuje tři mapy! Asi by mě to nemělo tak překvapovat, když se jedná o knihu, kde hrají mapy velkou roli, ale přesto... nemusely tam být.
Kniha obsahuje celkem málo postav, ale naštěstí tam asi není žádná, co by mi vyloženě lezla na nervy. Naopak jsem ale nenašla ani jednu, u které bych si řekla, že je fakt úžasná. Teda, jednu jo - Pabla. Trošku mi totiž připomíná Hurikána z Hunger Games.
A teď už bych se konečně mohla vrhnout na hodnocení děje. Začátek byl naprosto úžasný. Knihu jsem nemohla odtrhnout a byla napínavá hned od začátku (takže proto tak málo stránek!). Bohužel jsem zjistila, že čím je kniha víc u konce a mělo by dojít k tomu vyvrcholení, tím víc mě nudila a nebavila. Asi posledních dvacet stran jsem se musela opravdu hodně přemlouvat, abych nepřeskakovala.
Děj mi přišel hrozně předvídatelný. Okamžitě jsem věděla, co se stane. Konec jsem měla uhodnutý už v první polovině knihy. A jedinou věc, která mě mohla překvapit, autorka tak odflákla, že jsem si jí všimla až o deset stran později.
Na druhou stranu ale musím vychválit popisy, protože jsem si opravdu živě dokázala představit, co se děje. Pokud jsem tedy věděla, jak na tom hlavní hrdinka je, protože párkrát jsem se do toho tak zamotala, že jsem prostě nevěděla, co se děje. Ale když jsem to věděla, skvěle jsem si to představila!
Kniha sama o sobě ale byla celkem originální. Moc se mi líbily - ačkoliv mě to při čtení někdy iritovalo, protože mi všechno připadalo stejné - španělské názvy i jména. A taky ten nápad s kartografií a legendami (i když to mi trochu připomíná knihu Poslední čarodějka).
Nevím, jestli si ji ještě někdy zopakuji, ale přečtení určitě nelituji. Kniha nebyla úplně špatná a jelikož jsem nemocná, alespoň mě na jedno odpoledne zabavila. Jak už jsem zmiňovala, po knize bych asi nesáhla, takže jsem k ní neměla vysoká očekávání.  Kniha pro mě byla takovým lepším průměrem. A proto jsem se rozhodla pro tento výsledek.


Komentáře