Ivan Stuchlík: Bojím se rád.

Ivan Stuchlík je čtrnáctiletý autor hororových knih Nový spolužák a Dům naproti. Píše horory a jednou by se rád živil jako spisovatel.


Co v tobě vyvolalo pocit, který ti řekl, aby ses pokusil o to poslat tvou tvorbu do nakladatelství?
Už odmalička jsem rád četl a pokaždé, když jsem tu knížku odložil, tak jsem snil o tom, že se jednou stanu slavným a uznávaným spisovatelem hororových příběhů. Obdivoval jsem svoje oblíbené autory, přemýšlel jsem, jak se asi cítí, když jim vyjde nové dílo anebo když třeba podepisují fanouškům autogramy a každý se s nimi touží vyfotit. Tak jsem se taky pustil do psaní. Napřed jsem svoje někdy jen dvacetistránkové povídky tvořil do sešitu, postupem času jsem se ale zlepšoval a tak jsem je začal psát do počítače.
Když jsem trochu povyrostl, začal jsem si o vydávání zjišťovat informace, až jsem narazil na jedno nakladatelství, které takové služby zajišťuje za docela nízkou cenu. Hrozně mě nadchlo, že by se moje sny mohly stát skutečností, domluvil jsem se s rodiči a jedno svoje dílko tam poslal.

Jaká byla tvá reakce, když ses dozvěděl, že ti knihu vydají?
Nemohl jsem tomu uvěřit! Popravdě jsem si od toho tolik nesliboval, myslel jsem si, že mi jen odepíšou, ať s vydáváním ještě nějakou dobu počkám. O to víc mě překvapilo, když mi oznámili, že můj příběh, který se jmenuje Nový spolužák, přijali.

Pokoušel ses o to uspět v nakladatelstvích i dříve? 
Ne, nepokoušel.

Dostává se ti zpětné vazby od čtenářů? Co si z ní bereš?
Ano, když mě někdo ve městě zastaví a ptá se mě, jestli náhodou nejsem ten kluk, co už vydal dvě knížky, rovnou jim také položím otázku, jak se jim moje tvorba líbí. 
O totéž se zajímám u spolužáků a svoje knížky jsem vložil i na stránku Databáze knih, kde mi je už také pár lidí ohodnotilo.

Co se ti líbí na hororech?
Že se u nich člověk bojí. Já se totiž bojím rád.

Plánuješ ve vydávání pokračovat?
Určitě ano, teď se právě pracuje na mé třetí knize, kterou jsem pojmenoval Život v plamenech a nevidím důvod, proč bych v tomhle v budoucnu neměl pokračovat.

Co si myslíš o českých autorech? 
Českou tvorbu moc nevyhledávám, nejradši čtu knihy od zahraničních autorů, zejména ty hororové nebo detektivní. Trošku mi vadí, že se moc čeští autoři hororovou tématikou nezabývají.

Co všechno musí člověk udělat, aby se kniha vydala? Pokus se nějak popsat celou cestu, kterou jsi s tvým prvním vydaným dílem prošel.
Za prvé na to musí mít člověk odvahu. Jak už jsem zde uváděl, trochu jsem se se obával jejich reakce, ale dopadlo to dobře. Taky se samozřejmě může stát, že vám vaše dílo neschválí, ale pokud opravdu chcete něco vydat, nesmíte se vzdávat a můžete se obrátit na jiné nakladatelství.
Pak je tu ale ta lepší varianta, když vám dílo přijmou. To už pak jen čekáte, až si váš příběh projde korekturou, kde vám pan korektor opraví pravopisné chyby a doporučí, co byste tam a tam mohli upravit a zlepšit. Potom se začne pracovat na bloku knihy a na obálce. Tu si můžete navrhnout anebo vám ji připraví nakladatelství. Já jsem zvolil tu první možnost. No a pak už zbývá jen tisk knihy a netrpělivost, kdy vám přijde oznámení, že je vaše kniha hotová.

Kde všude je možné něco z tvé tvorby koupit nebo přečíst?
Lidé si mé knížky mohou zakoupit buď přímo v nakladatelství www.šuplik.cz, anebo jsou dostupné v mnoha větších knihovnách České republiky.

A mohla bych tě poprosit o nějaké informace ze zákulisí z tvé chystané knihy?
Nerad dopředu něco prozrazuju, jen ti můžu říct, že se bude jmenovat Život v plamenech a že se děj bude točit kolem pekla. Pracoval jsem na ní zhruba měsíc.

Děkuji za rozhovor!

Komentáře

  1. Zajímavý rozhovor, ale ještě jsem o něm nikdy neslyšela. Kde jsi na něj narazila?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Co se tvé otázky týče, narazila jsem na něj přes jednu internetovou stránku, kde si s ním občas píšu. :)

      Vymazat
  2. Ivan je můj spolužák a musím říct, že se mi jeho tvorba velmi zamlouvá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velice děkuji za komentář. Jakmile se dostanu od knihy k notebooku, odpovím na něj. :)